Nově objevený čínský dinosaurus chodil po dvou

- Příroda autor: Ladislav Loukota

Pro většinu dinosaurů platí, že jejich domnělá podoba vzniká z rekonstrukce části těl několika jedinců. Podobu tří čtvrtin dinosaurů známe jenom z ostatků pěti a méně kusů - a platilo to i pro druh Auroraceratops rugosus, který byl objevem v roce 2005 v poušti Gobi. Jeho podobu paleontologové odhadli na základě jediné objevené lebky. To však již neplatí - nové nálezy totiž mění, co jsme si o tomto druhu mohli jenom domýšlet. Například nově víme, že nehodil po čtyřech, ale po dvou.

Auroraceratops rugosus

Auroraceratops rugosus,zdroj: Profimedia.cz

Čína se v posledních letech vyloupla přímo jako žeň "nových" dinosauřích ostatků. Rozměry Říše středu spolu s raketovým nárůstem zdejšího paleontologického výzkumu nesou své ovoce v podobě poznání celé plejády nových dinosauřích druhů pocházejících právě z Číny. Auroraceratops je jenom posledním příkladem z mnoha. Za několik uplynulých let se původní nevelké chápání druhu prudce rozšířilo - vědci totiž v poušti Gobi objevili na 80 fosilizovaných ostatků Auroraceratopse.

Spolu s nimi došlo i na prudké rozšíření našeho povědomí o stavbě jeho těla. Ostatky Auroraceratopse analyzovaly týmy Čínské akademie věd, univerzity Gansu a Pennsylvanské univerzity v USA. Již dříve se tušilo, že Auroraceratops žil zhruba 115 milionů let nazpět v období spodní křídy. Jednalo o jednoduššího zástupce ceratopsů, a tak i předka mnohem slavnějšího triceratopse, žijícího však až o 47 milionů let později. Nové ostatky ale nepomohly kodifikování jeho přesných rozměrů.

Zdá se, že Auroraceratops byl dlouhý jenom 1,25 metru a vysoký 44 cm. Vážil zhruba 15 kilogramů - lze jej tedy s přimhouřením očí srovnat s větším psem. Na rozdíl od psa se však zdá, že Auroraceratops chodil po dvou nohách, nikoliv po čtyřech. Jeho zachované ostatky totiž disponují celou řadou prvků, které odpovídají spíše bipedálnímu typu pohybu - tenké drápy nebo specifický tvar stehenní kosti naznačují, že si Auroraceratops vystačil se dvěma nohama. Zároveň však jeho stavba těla naznačuje, že si musel pomalu stoupnout na všechny čtyři.

Chybějící dílek

A to je významné pro pochopení evoluce ceratopsů. Jak totiž víme, ceratopsové začínali právě jako dvounozí dinosauři. Jak však nabírali na hmotnosti těla, stali se čtyřnožci, jak je známe právě ze slavného Triceratopse. Auroraceratops nám nyní díky svých 80 ostatkům poskytl unikátní okno do evolučního období, kdy na tyto změny začínalo docházet. Paradoxně přitom sám Auroracerators ještě nemá velké rohy typické pro pozdější následovníky. Jiné části jeho hlavy - zejména krátký zobák - jej přesto plně řadí mezi ceratopsy.

"Před touto studií jsme se spoléhat na Psittacosauruse, vzdálenějšího příbuzného a méně typického ceratopse, abychom si udělali obrázek o tom, jak poslední bipedální ceratopsian vypadal," řekl k výzkumu jeho vedoucí Eric Morschhauser, "Nyní však máme lepší představu o tom, jak změny od bipedálních do quadrupedálních ceratopsů vypadaly."

Nové poznání do světa dinosaurů však nemusejí přinést jenom čerstvé objevy fosilií, ale i pokročilé metody vědecké analýzy, které nebyly v minulých staletích ještě možné. Vloni tak třeba inovovaná analýza americko-německého týmu s pomocí Ramanovy spektroskopie odhalila, že dinosauří vajíčka byla podobně barevná jako vajíčka ptáků. Což dává logiku, uvážíme-li, že ptáci jsou přímými potomky dinosaurů. Ukazuje to však, že jejich evoluční podobnost je zase o chlup blíže, než mnozí tušili. Ačkoliv tak éra největších objevů dinosaurů možná na první pohled spadá do 19. století, v reálu se skutečné záplavy dat a detailů teprve dočkáme!

Studie byla publikována v časopise Journal of Vertebrate Paleontology

Tagy: dinosauři paleontologie zvířata a příroda věda a poznání