Bakterie a další mikroorganismy jsou na povrchu naší planety takřka všudypřítomné a v nezanedbatelném množství se vyskytují i hluboko pod zemí a vysoko v atmosféře. Některé druhy přežijí sterilizaci párou o teplotě stovek stupňů celsia, další si lebedí v prostředích plných těžkých kovů a dalších pro "vyšší" organismy zaručených jedů a ještě jiné v klidu rozchodí zásah radiací deset tisíckrát silnější než jaká by zabila člověka. Na tyto nezmary ale narazíme také v důkladně sterilizovaných prostředích – lékaři by mohli vyprávět. 

Čím je způsobena obrovská rozmanitost povrchu Pluta, hluboké kaňony na Charonu či jasný povrch menších měsíců Hydry a Nix? NASA nedávno zveřejnila první souhrnnou publikaci o Plutu a jeho systému na základě dat z červencového průletu New Horizons. Sice jde zatím o vyhodnocení teprve zlomku celkových dat, ale i tak nám napovídá více o tomto záhadném systému. 

Hvězda s katalogovým názvem KIC 8462852 v uplynulých dnech prolétla světovými médii jako těleso, u kterého by se teoreticky mohla nacházet uměle postavená megastruktura. Co některé odborníky k této hypotéze vedlo, jak ji plánují testovat a jaké další možnosti mohou existující pozorování vysvětlit?

Do vesmíru už lidstvo vyslalo pěkných pár věcí – spoustu šrotu, několik důmyslných udělátek, větší i menší organismy a dokonce i pár příslušníků vlastního rodu, kteří se po prvních nesmělých pokusech stabilně usadili na oběžné dráze naší planety. Přinejmenším ještě několik let se budou střídat na Mezinárodní vesmírné stanice. Na palubu zásobovacích lodí se vejde všelicos, a tak občas není nouze o zajímavé experimenty. V rámci jednoho z nich se do vesmíru podívala i skotská whisky.

Otázka vzniku života provází lidstvo od nepaměti. Většina myslitelů hledala a hledá jeho kořeny na Zemi. V průběhu historie se ale opakovaně vynořuje i myšlenka, že na naší planetu přišel odjinud. S podobnými názory bychom se mohli setkat už ve starověkém Řecku, přičemž jako dobře rozpracovanou vědeckou teorii – teorii panspermie – je veřejnosti předvedl Švédský chemik Svante Arrhenius už na počátku 20. století. Až nyní ji ale dvojice amerických vědců posouvá blíže k možnosti přímého testování.

Kometa Čurjumov-Gerasimenko, kolem níž už po více než rok obíhá evropská sonda Rosetta, se blíží svému periheliu, tedy bodu největšího přiblížení ke Slunci. Projde jím ve čtvrtek 13. srpna. Co to pro kometu znamená a jaká zcela revoluční pozorování by nám mohla Rosetta přinést?