Ve světle řečí o přežití nejsilnějšího, krvavých zubech a nesmiřitelnosti evoluce se éteričtí motýli zdají jako stvoření z jiné planety. Poletují z květu na květ, sají nektar a na první pohled by se zdálo, že řeší spíše estetickou stránku své existence než holé přežití. Taje motýlí evoluce zkrátka představují tvrdší oříšek než studium jiných, ekologicky vyhraněnějších, zvířat. I tak se ale biologové této skupině hmyzu začínají dostávat pod kůži. 

Květiny jsou schopné udělat k nalákání svých opylovačů takřka cokoli. Rozdávají sladký nektar, vypouštějí líbivé vůně a samozřejmě si nechávají narůst pestře zbarvené květy. Všechna tato přizpůsobení jsou nákladná, vytváření některých struktur je ale na samé hranici rostlinných možností. To se týká i tak obyčejných vlastností, jako je například produkce modré barvy. 

Mouchy patří společně s hlodavci mezi nejvýznamnější přenašeče chorob. Nyní dokonce vědci zjistili, že nemocí přenášejí mnohem víc, než se dosud předpokládalo. 

Páření v říši zvířat obnáší četná rizika. Jedinci riskují, že je při něm zastihne predátor, nebo že se od partnera nakazí nějakou chorobou. Proto může být za určitých podmínek výhodné se sexu vyhnout. Samičky vážek objevily způsob, jak uniknout nechtěné pozornosti agresivních samců předstíráním vlastní smrti.

Švábi v nás povětšinou vyvolávají odpor. Snad žádný jiný tvor není v našem podvědomí tak spojený se špínou a odpadky, jako tito zástupci hmyzu s proměnou nedokonalou. Široce sdílené předsudky výmluvně ilustrují i nesčetná švábí či šváby inspirovaná vystoupení na stříbrném plátně, děsícími se hospodyňkami počínaje a Hvězdnou pěchotou konče. 

Některým zástupcům lidského rodu se to může zdát zvláštní, ale savci, a dokonce ani všichni obratlovci, nejsou nejúspěšnější skupinou pozemských organismů. Tou je totiž hmyz, který ve své velikostní kategorii obsadil snad všechna myslitelná prostředí a ekologické strategie.