Brouk v jantaru skrýval dosud nejstarší důkaz přenosu pylu hmyzem.

Kritici občas snaze o populační kontrolu či hubení komárů vyčítají, že komáři jsou přece součástí přírodních ekosystémů, a proto plní svou roli. Že to však může být poněkud složitější, ukazuje neslavný komár tygrovaný. Ten je totiž původem z jihovýchodní Asie a celosvětově se rozšířil až v posledním půlstoletí. Je nepochybné, že za to může člověk. Například v USA byl komár nalezen mimo jiné v zásilce importovaných pneumatik. Lze jej tedy považovat za invazivní druh a snaha o jeho limitování je spíše žehlením nepřímého důsledku aktivity člověka. Čínští vědci nyní vyzkoušeli novou kombinaci metod pro redukci populace těchto krvesajů.

Snímky katedrály Notre-Dame v plamenech zasáhly celý svět. Krása mizející pod šlehajícími plameny. Hořící katedrála jako obraz oteplující se planety. V té zkáze však vysvitla naděje. Včely, chované v chrámu, se do jedné zachránily. Odolaly požáru, který měnil dřevo na uhel a pevný kov v horoucí lávu. Hospodaření člověka by však včely už dlouho přežít nemusely.

Máme se do konce století rozloučit s hmyzem? Právě před tím varovala v únoru nová metastudie, tedy práce, která analyzovala desítky jiných prací ve snaze najít obecný trend. Hmyzí apokalypsa, která měla hrozit k roku 2100, se však možná odkládá. Hned několik protireakcí totiž v původní metastudii našlo sérii pochybení. Paradoxem kontroverzního výzkumu je skutečnost, že v kauze kolem apokalyptického tvrzení zapadla její nejzajímavější zjištění.

Do teplých krajin nelétají jen ptáci, dokážou to i motýli. Na setkání s motýlími hejny není ani potřeba cestovat do Ameriky za monarchy stěhovavými. Hromadné stěhování motýlů je běžné i v Evropě.

Jsou staré skoro stejně jako egyptské pyramidy, pokrývají však mnohonásobně větší oblast. Na severu Brazílie vědci objevili miliony mohyl, které postavili jihoameričtí termiti. Jejich dílo pozměnilo terén natolik, že je možné jej pozorovat až z nízké oběžné dráhy. Jak je možné, že nám podobný monstrprojekt doposud unikal?