Vlky buď lidé rádi mají, nebo nemají. Málokoho ale nechávají tyto majestátní šelmy zcela chladným. Na vině je především naše dlouhá společná historie. Z ní na jednu stranu vzešel nejvěrnější lidský společník – pes – ale také obraz vlka jakožto hrozby a nebezpečného škůdce. I proto byl v minulosti nemilosrdně vybíjen. V posledních letech se nicméně začíná blýskat na lepší časy. Areály divokých šelem po celé Evropě rostou a vlky můžeme potkat dokonce i v České republice. O jaké vlky se ale jedná? Kudy se k nám dostali? A co nám mohou sdělit o dějinách vlků ve střední Evropě? 

Ve známé pohádce se Karkulka divila, proč má "babička" tak velké uši, oči a zuby. Pokud by se ale vlku převlečenému za prarodiče podívala do obličeje pořádně, udivila by ji možná jiná věc. Proč mají vlci – ale také jiné šelmy – na hlavě tak často ornamentálně zbarvenou srst? 

Leckdo s nimi nevydrží v jedné místnosti, ale to nic nemění na faktu, že pavouci se svými bezmála 50 tisíci druhy tvoří jednu z nejúspěšnějších skupin pozemských organismů. Není se čemu divit. Z biologického hlediska totiž představují jeden z vrcholů evoluce a svá přizpůsobení dotáhli k dokonalosti. 

Yetti, chemo, mheti, nebo bharmando – to jsou jen některé z přezdívek, kterými himálajské národy nazývají mýtické dvounohé tvory údajně obývající nejodlehlejší místa velehor. Až docela nedávno se vědci pustili do vážného průzkumu údajných pozůstatků mýtického tvora. A výsledky, které získali, přinesly nejedno překvapení.

Pstruhy v tocích, kam vyvěrají čističky odpadních vod, ovlivňují psychoaktivní látky jako antidepresiva, jejichž zbytky se do vody tímto způsobem dostávají. Ryby se méně bojí, což může vést k tomu, že se včas neukryjí před predátory. Ukázal to výzkum fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity. Zástupci vodňanské fakulty rybářství a ochrany vod nyní výsledky zveřejnili v tiskové zprávě.

Moderní savci se v průběhu své dlouhé evoluce dokázali přizpůsobit nejrůznějším ekologickým strategiím, jak dokazuje neuvěřitelná pestrost jejich zástupců od drobných rejsků až po obří velryby. Ani tak ale nemohou zcela zapřít svou evoluční minulost. Nápadné množství savčích vlastností naznačuje, že jejich předkové museli být nočními tvory.