Nad tropickými oceány pravidelně vznikají zuřivé bouře. Nikoho by tak nemělo překvapovat, že zde udeří i mnoho blesků. Přesto mapy, na kterých jsou zakreslené jednotlivé údery, vykazují jistou zvláštnost. 

Spánku se neoddává jen člověk a jeho nejbližší příbuzní. Pravidelně "si dáchne" také zbytek obratlovců, jak dokázala pozorování řady savců, ptáků, plazů, ryb i obojživelníků a experimenty na myších či rybách. Další výzkumy překvapivě prokázaly výskyt spánku podobných stavů také u hlístů a členovců. Jeho původ tak očividně musí ležet hluboko v evoluční minulosti živočichů. Výskyt spánku u tvorů bez mozku či alespoň centrální nervové zauzliny ale tipoval málokdo. Přesně to se ale nedávno podařilo prokázat skupině amerických biologů.

Celá řada objevů, od výroby porcelánu až po fungování antibiotik, vznikla úplnou náhodou. Zdá se, že dalším z dlouhé řady takových překvapení bude role, jakou hrají bakterie v pohlavním životě prvoků, které dokážou dostat do varu. Proč ale bakterie takto prvoky manipulují? Nebo jsou to snad prvoci, kdo reaguje na bakteriální signály?

Dnešní velcí býložravci se potýkají s mužstvím problémů, predace mezi ně ale nepatří. Dospělí sloni nebo nosorožci jsou tak velcí, že si na ně za normálních okolností netroufne žádný z pozemských dravců. Spolu s tím se u nich stírá i řada přizpůsobení, která jejich drobnější příbuzné před predátory chrání. Mnoho z nich se týká zbarvení. 

Žáby sice vyhledávají masitou stravu, obvykle si ale troufnou tak maximálně na vážku. Pod pojmem predátor si představíme spíše žraloka, lva, nebo některého z dravých dinosaurů. Přesto můžeme v Jižní Americe narazit na jednu výraznou výjimku. Jsou jí žáby z rodu rohatek, které se specializují na lov drobnějších ptáků, hlodavců, ještěrek a hadů. Nepohrdnou ale ani svými příbuznými ze skupiny obojživelníků. 

Echolokace, pomocí níž se orientují netopýři, je téměř dokonalá. Mohou se díky ní v noci orientovat s přesností na milimetr. Nyní ale vědci odhalili její slabinu, jež noční savce většinou stojí život.