Dnes ráno se zřejmě začala psát nová kapitola dějin internetu. Společnost SpaceX miliardáře Elona Muska totiž vynesla do kosmu prvních 60 satelitů své konstelace Starlink. Ta má do roku 2027 zásobovat celou Zemi rychlých internetovým připojením. Do celosvětové informační dálnice by se tak mohla dostat druhá polovina lidstva, která dnes připojení postrádá.

Člověk je tvor omylný, stále více lidí tak s nadšením vnímá lavinu studií, které zkoušejí, jak si algoritmy strojového učení stojí v medicíně. Panuje naděje, že pokud budou lepší než lidé, pomůže to v důsledku zachraňovat životy - a pokud budou alespoň stejně tak dobré jako lidé, zdravotnictví by se mohlo zlevnit. Nejnovější studie takové závěry podporuje, mohou tedy neživé stroje skutečně pomoct léčit lépe než lidé?

Říká se, že jsme to, co jíme. V průběhu dějin Homo sapiens se však diametrálně měnila nejen forma lidské společnosti a později civilizace, ale i složení naší stravy. Éru lovců-sběračů nahradily počátky zemědělství spolu s novou baterií pěstovaných plodin i zvířecích produktů. Lovci před příchodem neolitu například postrádali zvířecí mléčné produkty, zemědělci si oproti nim zase neužívali chuti mamutího masa. Po valnou většinu dějin mohla věda nad složením stravy z takovýchto časů jenom spekulovat. Nejnovější studie ale dává první skutečný důkaz o tom, čím se stravovali středověcí Angličané. A ukazuje směr, jak možná zjistit více o stravování i z dalších historických období. 

Obliba nanočástic a nanometariálů ve výzkumu v posledních letech stoupá. Je to zejména díky jejich velikosti. Jsou totiž dostatečně malé na to, aby vstoupily do živé buňky, ale zároveň mají velký potenciál fungovat jakožto transportní nosiče pro dodávání léčiv.

Co po nás zůstane, jakmile jako lidstvo dojdeme konce? Zapomeňte na památky, umění, Facebook či jiné vymoženosti našeho věku. Zůstane po nás jen dusík a uhlík ve skalách a plasty na mořském dně. Nejde o pesimismus, ale o realismus, jak dokládají geologové a vědci. Pokud se navíc budeme chovat slušně, budeme zapomenuti navěky. Kdybychom neznečišťovali Zemi, nezanechali bychom po sobě vůbec nic.

Pokud si nepěstujete rajčata na zahradě či ve skleníku, jste většinou odkázáni na jejich pořizování v obchodních řetězcích. Zdejší rajčata však často nejsou to pravé, ořechové. Postrádají totiž chuť a šmrnc rajčat ze zahrady. Nejnovější studie odhalila, co za tím vězí. Zdá se, že majorita pěstovaných rajčat, zvláště v odrůdách oblíbených řetězci, přišla o gen, který jim správnou chuť dodává.