Vysocí lidé to mají v životě jednodušší. Výzkumy opakovaně dokázaly, že dosahují v průměru vyššího vzdělání, jsou sebevědomější, úspěšnější, spokojenější, méně stresovaní a vydělávají víc peněz než jejich kolegové s průměrnou či podprůměrnou výškou. Nicméně, jak už to tak bývá, nic není zadarmo. Již z dřívějších studií vyplynulo, že mohou být náchylnější k některým chorobám. Rozsáhlý, v odborném tisku dosud nepublikovaný, švédský výzkum nyní ukázal, že vysocí lidé mají výrazně vyšší riziko, že se u nich za jejich života rozvine některý druh rakoviny.

Pusťte si pořádně dojemný film a už za hodinu a půl byste se mohli cítit až neuvěřitelně šťastní. Ačkoli se říká, že smích je nejlepší lék, podle nizozemské studie publikované v odborném magazínu Motivation and Emotion je to právě naopak.

Hvězda s katalogovým názvem KIC 8462852 v uplynulých dnech prolétla světovými médii jako těleso, u kterého by se teoreticky mohla nacházet uměle postavená megastruktura. Co některé odborníky k této hypotéze vedlo, jak ji plánují testovat a jaké další možnosti mohou existující pozorování vysvětlit?

Každé malé dítě ví, že hadi nemají nohy. Jako skoro všechna "zaručená" tvrzení v biologii má ale i tohle pár výjimek. U hadů ze starobylé čeledi hroznýšovitých můžeme v zadní části těla nalézt malé drápky, poslední zbytky zakrnělých končetin. Ve zbylých čeledích se ale žádné takové struktury nevyskytují a na první pohled by nikdo nečekal, že se mezi jejich geny objeví nějaké úzce spojené s tvorbou předních či zadních nohou.

Viry jsou pro biology oříškem už od chvíle svého objevu před více než sto lety. Nahnuté to s nimi bylo od začátku. Na rozdíl od bakterií je kvůli jejich malé velikosti nebylo snadné přímo zpozorovat a příznaky virových onemocnění proto mnoho lékařů i přírodovědců po dlouhá léta mělo za pouhou otravu – dokonce i samotný latinský výraz virus znamená jed. Když později vyšlo najevo, že ani nemají buňky, ale tvoří je jen jakési "zdivočelé" úseky genetické informace doplněné bílkovinným obalem, řada biologů nad nimi mávla rukou. Vždyť ani nemohou být živé, zněl ještě donedávna převládající názor – vždyť se samy bez hostitelské buňky ani nenamnoží.

Stačí se zadívat na hejna ptáků, která právě migrují do teplých krajin, aby člověku došlo, že tito opeřenci musí oplývat důmyslnými způsoby navigace. Jedním z nejdůležitějších smyslů, které při svých cestách využívají, je i vnímání magnetického pole. To, že se chovají, jako by měli v hlavě kompas, potvrdily i experimenty. Ba co víc, touto schopností se mohou chlubit i velcí savci a řada dalších živočichů. Přesto až do nedávna zůstávalo záhadou, jaké buňky jsou za vnímání magnetického pole zodpovědné a jak to dělají.