Ačkoliv se kosmonautika v posledních dvou letech znovu nadechla k pilotovaným misím mimo Zemi, jeden futuristický příslib je jí stále cizí – umělá gravitace. Ani rozměrný design Muskovy lodi BFS ani návrhy stanice NASA obíhající Měsíc s něčím tak přízemním, jako by byla simulovaná přitažlivost, prozatím nepočítají. Umělá gravitace v sobě totiž vzdor jednoduchému principu přináší celou řadu problémů. Nový koncept z dílny NASA se přesto zaměřil na to, jak přitažlivost astronautům dopřát pomocí něčeho, co nápadně připomíná horskou dráhu.

Cílená doprava léčiv je novým velkým příslibem medicíny. Zatímco doposud jsme prášky museli polykat a vystavit tak chemii celý náš organismus, v budoucnu by se látky měly z ochranné slupky uvolňovat až v postiženém místě. Obvykle se v tomto kontextu skloňují možnosti nanotechnologie, Hongkongská univerzita však přišla i s jiným řešením.

Letos v červnu uběhlo 100 let od fatálního střetnutí Země s tunguzským tělesem, které přeoralo značnou část sibiřských lesů. Doposud v historii to byly asteroidy a komety, co navštěvovaly Zemi - již relativně brzy to však možná budou naopak lidé, kdo se vydá ke vzdáleným kosmickým objektům. V rámci mírných krůčků činěných vstříc éře těžby na asteroidech nyní vznikl první studijní program, který má učit budoucí těžaře, jak dostat z bludných balvanů cenné kovy.

3D tisk má obvykle pověst oboru, v němž je nejčastějším materiálem plast. Producent tiskáren Hewlett Packard to však hodlá změnit svou novou průmyslovou tiskárnou operující s kovem. Masová produkce součástek bude zajímat především výrobce automobilů - slibuje totiž přijít s komplexními kovovými díly. Jejich velkovýroba navíc bude až padesátkrát levnější než dnes.      

Chystá se první test technologií kosmického výtahu ve vesmíru! Podle japonské univerzity z Šizouky bychom se ho mohli dočkat již v polovině září tohoto roku, kdy se do vesmíru na palubě nosiče H-2B podívá malý výtah pohybující se na lanu mezi dvěma satelity. Test odolnosti materiálu je sice sympatickým vědeckým experimentem, který muže přinést zajímavá data, v dohledné budoucnosti od něj však praktické výsledky nejspíše očekávat nelze.

Ačkoliv by pojem "organické solární panely" mohl vyvolávat nejrůznější představy živých struktur z masa a kostí, vzhledově se organické panely zase tolik neliší od panelů využívajících křemík. Stále mají podobu plochy reflektující sluneční záření a pokud by jimi byla posetá louka, na první pohled by se nic neměnilo. Tedy krom ceny. Levnější organické panely by totiž teoreticky mohly znamenat revoluci v aplikované solární energetice. Nejprve však musejí s panely tradičními srovnat krok co do své efektivity. Nová čínská studie však slibuje právě takový posun.