Celá řada objevů, od výroby porcelánu až po fungování antibiotik, vznikla úplnou náhodou. Zdá se, že dalším z dlouhé řady takových překvapení bude role, jakou hrají bakterie v pohlavním životě prvoků, které dokážou dostat do varu. Proč ale bakterie takto prvoky manipulují? Nebo jsou to snad prvoci, kdo reaguje na bakteriální signály?

Novozélandskému národnímu zvířeti – nelétavému ptáku kiwi – hrozí, že ho za padesát let budou lidé znát už jen z encyklopedií. Z milionů se jeho počet snížil na zhruba 68 tisíc jedinců. Mohou za to invazní zvířata jako divoké kočky, lasičky či krysy, které symbol Zélandu loví.

Octomilky a myší přestávají vědcům v laboratořích stačit. Nahrazují je novou "havětí" v čele s jedovatými pavouky vyžívajících se v kanibalismu. Mají totiž často s lidmi společného mnohem víc než otravné mušky. 

Žáby sice vyhledávají masitou stravu, obvykle si ale troufnou tak maximálně na vážku. Pod pojmem predátor si představíme spíše žraloka, lva, nebo některého z dravých dinosaurů. Přesto můžeme v Jižní Americe narazit na jednu výraznou výjimku. Jsou jí žáby z rodu rohatek, které se specializují na lov drobnějších ptáků, hlodavců, ještěrek a hadů. Nepohrdnou ale ani svými příbuznými ze skupiny obojživelníků. 

Echolokace, pomocí níž se orientují netopýři, je téměř dokonalá. Mohou se díky ní v noci orientovat s přesností na milimetr. Nyní ale vědci odhalili její slabinu, jež noční savce většinou stojí život.

Následují členové zvířecí smečky svého alfa samce automaticky, anebo mezi sebou svou volbu nějak komunikují? Odpověď  na to se snažili najít vědci z australské Univerzity Nového Jižního Walesu, kteří studovali psy hyenovité. Závěrem pozorování je, že zvířata docházejí ke konsensu díky kýchání.