Když by se na vás koncem triasu řítila třímetrová bestie s vizáží rozzuřeného nosorožce, nejspíše byste ji (tedy, pokud byste zrovna nebrali nohy na ramena) tipovali na dinosaura. Podle nejnovějších objevů ale mohlo jít o docela jiného tvora. Navzdory zažitým představám vás totiž do země nemusel zadupávat tvor z evoluční linie zahrnující dinosaury a ptáky, ale jeden z našich evolučních "bratranců" – savcovitý plaz rodu Lisowicia.

Legendární film Jurský park proslul scénou, ve které hrdinové poprvé uvidí dinosaury – obrovské brachiosaury – po příletu na ostrov Isla Nublar. Tomuto výjevu předchází daleko méně působivá, ale z vědeckého hlediska neméně pochopitelná scéna, při které se paleobotanička podivuje přítomnosti dávno vymřelých kapradin. Druhohory přitom byly stejně tak dobou opeřených teropodů, raných ptáků, nočních savců jako explozivního rozvoje krytosemenných rostlin. Zejména o počátcích poslední zmíněné skupiny toho příliš nevíme. Důležité nálezy z Číny, které posouvají stáří krytosemenných rostlin až o padesát milionů let, by ale situaci mohly výrazně změnit.

"Vyšší" organismy se při výměně genetické informace omezují takřka výhradně na sex. Ať už jde o rostliny, houby, živočichy nebo prvoky, jiná než přísně regulovaná pohlavní cesta výměny genů prakticky nepřichází v úvahu. Jak by řekl Jára Cimrman: "Nuda nuda, šeď šeď". Zato takové bakterie si mohou dovolit učiněné zvrhlosti. Jednou z nich je přímý příjem DNA z prostředí odborně zvaný transformace. Problém je, že transformaci donedávna nikdo přímo nepozoroval, natož aby zmapoval detaily tohoto procesu. S pomocí moderních molekulárně-biologických a mikroskopických technik se nám ale transformace dostala na dosah.

Zabalit slepici do hlíny, upéct a potom krustu i s pery sloupnout. Kdo by řekl, že podobným způsobem kdysi vznikly i jedny z nejvýznamnějších ptačích zkamenělin. Pravda, roli obyčejné hlíny zastala pryskyřice, z níž se po odpaření těkavých terpenů a dalších chemických přeměnách stal jantar. Jinak ale události nabraly stejný spád, jako když si kdysi lidé chtěli připravit drůbež. Díky tomu v barmském jantaru z jihovýchodní Asie nacházíme mimořádně zachovaná pera ptáků, kteří se zdejšími lesy proháněli v období křídy. Jak potom ukazuje nejnovější výzkum, před 99 miliony let nabýval ptačí pokryv těla nevídaných podob a mohl zahrnovat dokonce i nápadná, ale lehce vytrhnutelná pera s rolí důmyslné návnady.

To, že se pod našima nohama může rozkládat celý širý svět, si lidé představovali již ve starověkých mýtech. Přibývají však důkazy, že v pozemské kůře skutečně existuje celá nová biosféra plná nepoznaných mikroorganismů. Nejnověji vědci v rámci desetiletého projektu zveřejnili čerstvé odhady hmotnosti této biomasy – výsledky rozměrů podzemního biomu předčily dosavadní očekávání.

Nové výzkumy důležitých evolučních událostí ukazují, že celá řada z nich nemusela být doprovázená vznikem radikálně nových genových variant. Největší novinky mohly paradoxně vzniknout pouhým "předrátováním" genů a genových drah již přítomných. Nejnověji se tento fenomén podařilo popsat týmu výzkumníků na příkladu medúz, jejichž vznik předznamenal evoluci "vyšších", dvoustranně souměrných, organismů.