Kořeny výroby piva se úzce váží k počátkům pěstování obilnin na dnešním středním východě. Právě různé druhy škrobnatých obilnin jsou totiž surovinou pro jeho výrobu. Z Íránu a Mezopotámie se umění výroby piva rozšířilo do Egypta a tisíce let před naším letopočtem ho už znal celý starověký svět.

Ale co Čína, na jejímž území vznikly v té době možná ještě vyspělejší civilizace? Nejnovější objevy dokládají, že ani ona za svými západními sousedy nezaostávala. Recept na staré čínské pivo by ale dnes působil opravdu nezvykle – mimo jiné totiž obsahoval třeba hlízy lilií.

Nejstarší přímé doklady pivní kultury v oblasti dnešní Číny pochází z doby bronzové. Ve velkém se zde ale základ moderního piva, ječmen, začal pěstovat až na přelomu letopočtu. Doklady pro dřívější výrobu piva byly donedávna jen nepřímé a sporadické. Některé objevy sice naznačují výrobě zkvašených rýžových nápojů ve střední Číně možná až před 9000 lety, k pivu ale měly podobné moky zřejmě daleko.

Nyní se ale čínským archeologům podařil kapitální objev – odkryli celý starověký "pivovar" z doby před více než 5000 lety.

Specializovanou výrobnu piva badatelé odkryli na nalezišti Mi-ťia-ja ve střední Číně. Ne náhodou se tedy této oblasti přezdívá "kolébka čínské civilizace". Pivovar zřejmě sestával ze dvou podzemních komor. Jedna z nich byla navíc opatřená širokou kamennou plošinou, na kterou mohli staří Číňané umístit své vybavení. V obou komorách archeologové nalezli keramické amfory, o kterých se už nějakou dobu domnívali, že mohly sloužit k uchovávání zkvašených nápojů.

Mezi nimi se ovšem nacházely také četné pozůstatky hrnců se širokým hrdlem a keramických trychtýřů. Aby toho nebylo málo, každá z komor obsahovala kamna z pálené hlíny.

Trychtýř z naleziště Mi-ťia-ja | zdroj: Profimedia

Naleziště více než výmluvně naznačovalo, že se tam zřejmě pivo vařilo, filtrovalo a nakonec i uskladňovalo. I dnes se obilniny při výrobě piva po nadrcení a smíchání s vodou zahřívají. Při tomto takzvaném rmutování dochází ke štěpení složitých škrobů na kratší řetězce cukrů, které mohou následně kvasit.

Filtrování a uskladnění rovněž odpovídá moderním postupům. Keramické nádoby v obou komorách navíc obsahovaly pivní kámen, odborně šťavelan vápenatý, který téměř vždy doprovází výrobu piva.

Jak chutnalo pivo před pěti tisíci lety?

Na dně nádob byly také zaschlé zbytky původního obsahu. S trochou snahy tak mohli výzkumníci zrekonstruovat, jaké přísady staré čínské pivo obsahovalo. Badatelé nejprve pod mikroskopem prozkoumali tvar škrobových zrn z usazenin na dně nádob.

Škrobová zrna různých druhů obilí a dalších škrobnatých rostlin se totiž v drobných znacích liší a na tomto základě je možné určit, z jakých druhů pocházejí. Další doklady poskytl průzkum přítomných fytolitů, drobných sraženin oxidu křemičitého a dalších anorganických látek, které jsou rovněž typické pro jednotlivé rostlinné druhy.

Stopy po mletí a rmutování na škrobových zrnech naznačují, že se výroba piva ve staré Číně zásadně nelišila od té moderní. Větší překvapení výzkumníky čekalo u hlavní složky připravovaného nápoje. Tou totiž nebyl dnes nejběžnější ječmen, ani vzácnější pšenice nebo žito, ale poněkud nezvykle proso. Starověcí čínští sládkové ovšem do receptu ječmen také přidávali, jen v menším množství.

Důvod je asi ten, že byl ječmen poprvé pěstován na středním východě a do Číny se dostal jako poměrně luxusní přísada do alkoholických nápojů. Další složkou piva z Mi-ťia-ja byla slzovka obecná, u nás málo rozšířená obilnina z jihovýchodní Asie známá i pod názvem Jobovy slzy.

Nejvíc ale asi překvapí, že Číňané do piva přidávali také některé sladké hlízy a kořeny – chlupokvětu dýňovitého, smldince a dokonce některých druhů lilií, které zřejmě sloužily ke zvýšení obsahu jednoduchých cukrů a usnadnění kvašení. Důkladný výběr exotických přísad ale naznačuje i to, že staří Číňané s receptem na pivo dlouho experimentovali. Očividně nebyli o nic méně mlsní než moderní pivaři.