Název rovnodennost, latinsky equinox, což znamená rovná noc, vyvolává dojem, že noc a den na Zemi jsou přesně 12 hodin dlouhé. Není to přesné. Dvaadvacátého září vstupuje Slunce do znamení Vah a jeho střed se nachází nad rovníkem, takže rovnoměrně osvětluje obě polokoule. Den a noc však rovnoměrné nejsou.

Rovnodennost, tedy stejně dlouhý den a noc, nastává v našich zeměpisných šířkách až o tři dny později.

Nikdo vám to neřekl?

Pokud nevěříte, tak se podívejte na stránky, na nichž meteorologové podávají informace, kdy naše blahodárná hvězda vychází a zapadá – namátkou třeba (tady).

Vidíte, že ve středu 22. září na zeměpisné šířce Prahy trvá den 12 hodin a 12 minut. Noc se délkou vyrovnává dni až v neděli.

Ve čtvrtek by nastala sluneční rovnodennost jen v případě, kdyby naše planeta neměla atmosféru a Slunce svítilo na obloze jako pouhý bod. Potom by strávilo polovinu své dráhy nad obzorem a polovinu pod ním.

Jenže do hry vstupují atmosféra a optika, upozorňuje web Time and Date. Sluneční paprsky se rozptylují na molekulách vzduchu, ledových krystalcích i prachových částicích. Navíc při průchodu paprsků atmosférou nastává refrakce (lom světla).

Atmosféra má v důsledku tíhové síly působící na částice tvar soustředných slupek, jejichž střed leží ve středu Země a které se liší hustotou. Když letí světelný paprsek z vesmíru do ovzduší, z prostředí opticky řidšího do prostředí opticky hustšího, láme se ke kolmici. A to zkresluje polohu naší hvězdy i jiných svítících objektů ve vesmíru.

Věděli o tom už naši předci. Důkazem je kresba z roku 1846.

Nejvíce je zkreslena poloha Slunce u horizontu (obzoru), nejméně v blízkosti zenitu (bodu na obloze, který leží přímo nad pozorovatelem).

Řez Země a její atmosféry na obrázku z roku 1846. Názorně ukazuje účinek refrakce na naše vnímání slunce. Znali ho už naši předkové. | zdroj: Profimedia

Vlivem refrakce vidíme sluneční kotouč při východu dříve, než se skutečně dostane nad obzor. Při západu ho zase můžeme pozorovat, ačkoli je už pod ním.

Východ a západ jsou kromě toho definovány jako časy, kdy je nad obzorem viditelná první nebo poslední skvrna Slunce – nikoli střed slunečního disku.

Ovzduší a optika nám dopřávají delší dny

V našich zeměpisných šířkách se tak prodlužuje den o osm až dvanáct minut. A v polárních oblastech to je několikanásobně víc.

Den, kdy je na Zemi stejně dlouhý den i noc, je nazýván equilux, což je složenina latinských slov equi (rovný) a lux (světlo). Na severní polokouli nastává několik dní před jarní rovnodenností a několik dní po podzimní rovnodennosti.

Každopádně buďme rádi za ovzduší a optiku, které nám dávají svítání i soumrak. Díky nim můžeme Slunce vnímat jako krásný a hřejivý kotouč.

(Tento článek z 24. 9. 2021 jsme 21. září 2022 rozšířili a aktualizovali, aby odrážel datum a čas podzimní rovnodennosti v roce 2022.)