Už dlouho se ví, že dítě vnímá své okolí ještě před narozením, v děloze. Kolem dvacátého týdne začne budoucí matka cítit jeho první pohyby a kopání nožiček na břišní stěnu. V té době si dítě sahá na obličej, zívá a občas i škytá. Kolem dvacátého týdne se u něj začne rozvíjet čich. Ještě poloslepé dítě svou maminku rozpoznává díky nezaměnitelné vůni její kůže.

Dítě v děloze je také schopné vnímat vjemy z druhé strany. Zejména doteky, hlazení nebo tlak. A nejen to.

Vědecké výzkumy z posledních let ukazují, že dítě ještě před narozením je mnohem vnímavější, než se dříve předpokládalo.

Cítí světlo

Studie expertů Kalifornské univerzity v Berkeley, publikovaná v žurnálu Current Biology, se zabývala tím, jak citlivé jsou oči plodu v děloze.

Výzkumníci zjistili, že dávno před tím, než jsou oči schopné sledovat svět kolem sebe způsobem, jakým je po většinu života používáme, zaznamenávají v děloze určitou míru světla prosvítající přes tělo matky. A to dokonce už od třináctého týdne těhotenství!

Výzkum, který vedl neurovědec Franklin Caval-Holme, se zaměřil na část retinálních ganglionových buněk, které jsou citlivé na světlo a dokážou signály o světle posílat do mozku.

Tyto buňky objevili výzkumníci teprve před deseti lety u plodů myší, které byly považovány za slepé. Od té doby výzkumníci jejich schopnosti studují.

Zmíněná studie odhalila, že kategorie ganglionových buněk napomáhá krevnímu průtoku do cév v očích, a tak přispívá k vývoji zraku. Fotosenzitivní ganglionové buňky jsou již v prenatální fázi propojeny do jednoduché neurální sítě, komunikují a signály posílají do těla.

Děti jsou slepé, světlo však „cítí“. Tuto schopnost mají už před tím, než se vyvine mozek. Zda to je jeden z počátků vnímání bytosti, je samozřejmě k diskusi.

Spíš se dá říct, že hranice mezi plodem druhého trimestru (druhé trojice měsíců) a skutečnou bytostí se tímto poznatkem trochu zamlžila.

Naslouchá, seznamuje se s jazykem

Rozeznávání světla a tmy však není jediné, co plod v děloze během pokročilé fáze vývoje zaznamenává. Mezi odborníky je rozšířen názor, že dítě naslouchá okolním zvukům – jazyku, kterými se rodiče, či lidé v okolí matky baví.

Tato schopnost pomáhá dětem brzy po porodu začít mluvit s inklinací k jazyku, který „naposlouchaly“ už před narozením.

Ze studie Patricie Kuhlové a Christine Moonové z Washingtonské univerzity, publikované na databázi PubMed, vyplývá, že lingvistické útržky jazyka děti zachytávají během posledních deseti týdnů těhotenství. Mozek a sluchové orgány se přitom rozvíjejí již od třicátého týdne těhotenství.

Už dříve si výzkumníci povšimli, že děti reagují odlišně na jazyk rodičů a cizí jazyky již během prvního měsíce po příchodu na svět. Studie zveřejněná v PubMed byla ale první, která ukázala, že děti by mohly získávat tuto schopnost v prenatálním stádiu.

Měřitelné pokročilejší vnímání světa nastává v průběhu druhého a výrazněji až třetího trimestru (trojice měsíců). V Česku je přitom interrupce legální do dvanáctého týdne těhotenství, tedy do konce prvního trimestru.

Pokud tedy pokročilejší poznávací schopností budeme definovat počátek lidské bytosti, je legální ukončení těhotenství do konce dvanáctého týdne v souladu s tím, co se dozvídáme o schopnostech plodu vnímat uvnitř dělohy.

(Toto je rozšířená a aktualizovaná verze článku, který byl zveřejněn na Neddu 24. září 2021)