V divokých prasatech v Bavorsku, na západě Rakouska i v Česku se vyskytuje vysoké množství radioaktivního cesia. Dosud ho experti připisovali výlučně havárii jaderné elektrárny v Černobylu v roce 1986.

V době po výbuchu černobylského reaktoru byla radioaktivita v tělech mnoha divoce žijících zvířat rozšířena. Brzy však poklesla. U divokých prasat (Sus scrofa) však záhadně přetrvávala – a leckde přetrvává dodnes. Tento zvláštní jev je znám jako „paradox divočáků“.

Nový výzkum překvapivě ukazuje, že příčinou radioaktivity prasat není pouze spad z radioaktivního mraku, který se dostal do střední Evropy z Černobylu. Jejím původcem je také spad z testů jaderných zbraní z padesátých a počátku šedesátých let minulého století.

„Potrava divokých prasat absorbovala různou míru kontaminace z obou zdrojů, což přispělo k přetrvávající radioaktivitě zvířat,“ píší výzkumníci ve studii zveřejněné ve středu v magazínu Environmental Science & Technology.

Autoři studie z Institutu Radioekologie a ochrany před radiací v Hannoveru a z výzkumného ústavu TRIGA ve Vídni upozorňují: „Naše výzkumná práce odhaluje pozadí kontaminace bavorských divočáků radioaktivním cesiem podrobněji než dosavadní měření radionuklidů,"

Radioaktivní divočáci končí v kafileriích

Mohutně stavěná prasata se zdají být zdravá, prospívají. Ale povážlivě vysoké hladiny radioaktivního cesia nalezené v některých z nich přiměly Bavory lov těchto zvířat pro maso v určitých obdobích omezit, anebo ulovené kusy odeslat do kafilerie.

Obdobná situace bývá i v Česku. Například v zimě na přelomu let 2016 a 2017 měla téměř polovina zastřelených divokých prasat na Šumavě v těle více radioaktivních látek, než je povolené. Také tyto úlovky skončily v kafilerii.

Experti to připisují houbě jelence obecné, kterou zvířata v zimě požírají. Houba roste pod zemí. Pro divočáky, kteří ji dokážou vyčenichat a vyhrabat, je vyhledávanou pochoutkou. Je však plná radioaktivního cesia, dokáže ho absorbovat ve velkém množství.

Prasata ze zmíněných oblastí proto bývají kontaminovaná nad hodnotu 600 becquerelů, což je hodnota celoevropsky vytýčená jako horní limit pro poživatelnost.

Překvapivý pozůstatek jaderných testů

Po jaderné havárii nebo jaderném výbuchu představují radioaktivní prvky uvolněné do životního prostředí významnou hrozbu pro ekosystémy, připomíná studie.

Nejzávažnější havárie v historii jaderné energetiky před 37 lety v některých oblastech Evropy prudce zvýšila kontaminaci radioaktivním cesiem, zejména cesiem-137, které má poločas rozpadu přibližně 30 let. Mnohem stabilnější izotop, cesium-135, má poločas rozpadu přes dva miliony let. Také ten může vzniknout jaderným štěpením.

Koncentrace cesia u divokých prasat v regionech Bavorska a podíl cesia z testů jaderných bomb a černobylské havárie. | zdroj: kredit-Stäger et al/Environmental Science & Technology

Z poměru cesia-135 a cesia-137 se proto dá odhadnout, odkud radioaktivita pochází. Vysoký poměr ukazuje na výbuchy jaderných zbraní, zatímco nízký poměr naznačuje zdroj v reaktorech.

Vědecký tým se pustil do analýzy obsahu cesia na základě 48 vzorků masa divokých prasat odebraných lovci ze zvířat zastřelených v letech 2019 až 2021 v jedenácti oblastech Bavorska. K měření použili výzkumníci detektor záření gama s vysokou přesností a pomocí high-tech hmotnostní spektrometrie porovnávali množství cesia-135 s množstvím cesia-137.

Hladiny radioaktivního cesia byly v 88 procentech testovaných vzorků masa vyšší než  povolený limit. Na základě poměru cesia-135 a cesia-137 pak vědci určili, že testy jaderných zbraní se podílely z 12 až 68 procent na kontaminaci ve vzorcích, které překročily bezpečnou úroveň pro konzumaci.

Jaderný výbuch s kódovým označením Badger v americké Nevadě 18. dubna 1953. | zdroj: Profimedia

Vypadá to překvapivě, protože střední Evropu dělily od místa atmosférických či pozemních jaderných zkoušek v Nevadě, Kazachstánu a na souostroví Nová země tisíce kilometrů. Rozptyl radiace v takové vzdálenosti byl značný.

Kontaminovaný koktejl

„Všechny vzorky vykazují známky míchání. V bavorské půdě se smísil spad z jaderných zbraní a černobylský spad, jejichž maxima od sebe dělila tři desítky let,“ píše se ve studii.

Ačkoli hlavním zdrojem cesia v divokých prasatech byl Černobyl, asi čtvrtina vzorků vykazovala dostatečně významný příspěvek spadu z jaderných zbraní, který překračoval limity i bez započtení příspěvku Černobylu.

„Naše poznatky ilustrují, že strategická rozhodnutí o provádění atmosférických a pozemních jaderných testů z doby před 60 až 80 lety mají dodnes dopad na vzdálené přírodní prostředí, volně žijící živočichy i zdroj lidské potravy,“ upozorňují vědci ve studii.

Autoři v ní varují, že budoucí jaderné havárie nebo výbuchy by mohly zvýšit současnou přetrvávající kontaminaci některých živočichů a měly by vážné dopady na bezpečnost potravin, a to až na desítky let.