Pozemní a atmosférické testy atomových bomb v padesátých letech minulého století zanechaly na Zemi první zjevné a nesmazatelné stopy „ohromující“ lidské činnosti. Měli bychom je označit za počátek nové geologické epochy – antropocénu, píší vědci ve studii publikované v magazínu The Anthropocene Review.  

Spad z těchto testů se snášel z atmosféry a ukládal v půdě v podobě vrstev sedimentů bohatých na radioaktivní formu plutonia – plutonium-239, hlavní štěpitelný nuklid používaný v jaderných zbraních. Vědci tyto sedimenty studovali na dně malého jezera v Kanadě.

„Sedimenty představují nejstarší hmatatelný záznam lidské činnosti, která mění rovnováhu přírodních systémů, jsou známkou epochy označované jako antropocén... Plutonium-239 je jednoduchým nástrojem, který nám umožňuje tuto hranici vymezit," cituje žurnál Live Science jednoho z autorů studie, profesora geologie na univerzitě v anglickém Leicesteru Colina Waterse.

„Jaderné výbuchy prováděné ve velkém rozsahu v padesátých letech minulého století vytvořily velmi zřetelnou geochemickou hranici, která je přítomna na celé planetě,“ říká profesor Waters.

Parní stroj, nebo jaderné zbraně?

Novou geologickou epochu „antropocén“ vymyslel nizozemský vědec Paul Crutzen, který v roce 1995 získal Nobelovu cenu za chemii. Označil jím epochu, kdy se vliv člověka stal dominantním na globální klima a životní prostředí. Pojem je složen ze dvou řeckých slov ἄνθρωπος (anthropos) „člověk“ a καινός (kainos) „nový“.

První atomová exploze 16. července 1945 v Alamogordo v americkém Novém Mexiku. Fotografie, pořízená 0,025 sekundy po počáteční detonaci bomby Trinity, ukazuje plazmovou kopuli. | zdroj: Profimedia

Crutzen umístil hranici, která ukončila předchozí epochu nazývanou holocén, známou také jako mladší čtvrtohory, do období průmyslové revoluce. Tvrdil, že zlomovým okamžikem se stala konstrukce parního stroje Jamesem Wattem v roce 1784.

„Tento výchozí bod antropocénu byl však mimo Evropu, která byla v osmnáctém století centrem industrializace, zcela neviditelný. Na jižní polokouli nevykazují sedimenty z té doby žádný významný vliv průmyslové revoluce,“ upozorňuje Waters.

Nově navržená hranice je patrná v sedimentech po celém světě, byť geologové ji zkoumali jen v Crawfordském jezeře v kanadském Ontariu. Radioaktivní spad se z ovzduší snášel na celou planetu.

Jezero, ve kterém je zapsána historie

„Crawfordské jezero vzniklo před 10 000 lety, když se vápencová jeskyně propadla do podzemních vodních toků a vytvořila hluboký závrt,“ píše v prezentaci studie Francine McCarthyová, profesorka věd o Zemi na Brockově univerzitě v kanadském St. Catharines.

Tento tvar brání promíchávání povrchové vody se spodními vrstvami. Jezero proto funguje jako trychtýř pro částice padající dolů vodním sloupcem.

V teplých letních měsících krystalizují částice kalcitu z vápencových hornin a padají na dno jezera, kde vytvářejí bílý povlak. Tento povlak obsahuje informace o atmosférických a hydrosférických podmínkách v určitém roce.

„Je to bílá vrstva, kterou můžete spočítat a přesně identifikovat každý rok, na který se díváte. A záznamy v Crawfordském jezeře naznačují, že padesátá léta jsou hranicí, kdy člověk začal zahlcovat zemské systémy, čímž nastartoval éru, která je geologicky jiná než ta dřívější,“ konstatuje profesorka McCarthyová.