Benátčané do tohoto projektu vkládali velké naděje. Tři gigantické hráze, oddělující lagunu kolem města od moře, měly zabránit čím dál častějším a rozsáhlejším záplavám ikonického města.

Mojžíš dával naději

Pojmenovali je MOSE (hebrejsky Moše, česky Mojžíš) podle biblického vůdce, před kterým se kdysi rozestoupily vody. Je to ale i zkratkové slovo z italského názvu Modulo sperimentale elettromeccanico (Experimentální elektromechanický modul).

Hráze za šest miliard eur jsou v provozu od loňského října, kdy se na Benátky začala valit přílivová vlna, obávaná podzimní „acqua alta“. Vlnu do Benátek vskutku nepustily, což se jim od té doby podařilo ještě několikrát.

Hráz MOSE (Mojžíš) v akci. | zdroj: Profimedia

Stavební inženýr a expert na environmentální projekty Davide Tognin teď ale upozorňuje, že hráze blokující záplavovou vodu brání tomu, aby slané bažiny v laguně dostávaly životně důležitý příděl usazenin. Důsledkem může být to, že Benátky začnou klesat do vody a že se potopí. A to dřív, než kdyby je Mojžíš nechránil.

Poznatky, ke kterým dospěl se svými spolupracovníky, popisuje Tognin v magazínu Nature Geoscience.

Učili se od Archiméda

Hráze tvoří 78 kovových vrat o celkové délce 1,5 kilometru v ústích třech průlivů spojujících lagunu a Jaderské moře. Projekt využívá více než dva tisíce let starý poznatek, ke kterému při koupání ve vaně dospěl Archimédes.

Pohled na lagunu, v jejímž středu leží Benátky, z vesmírné stanice ISS, která letí ve výšce 380 kilometrů. | zdroj: Profimedia

Syrakuský učenec se dovtípil, že je nadlehčován silou rovnající se tíze tekutiny, kterou vytlačí ponořenou částí těla. Formuloval ho do jednoho z klíčových fyzikálních zákonů, který teď Italové využili.

Kovová vrata spočívají na dně průlivů. Jejich dílce jsou duté a vyplněné vodou. Když se zvýší hladina nad kritickou mez, napumpuje se do jejich dutin vzduch, vrata se během půlhodiny zvednou a vytvoří hráz.

Tognin se svým týmem už tři roky měří hromadění usazenin v desítkách nádob, které umístil ve slaných bažinách. Studuje, jaký dopad mají přílivové vlny na sediment. Během 39 měsíců výzkumníci nasbírali 1446 vzorků.

Na každém milimetru záleží

Z měření badatelé zjistili, že při záplavových vlnách poháněných bouřemi se v laguně usazuje až 70 procent sedimentů. Poté, co před rokem začal fungovat Mojžíš, klesla roční míra těchto usazenin víc než o čtvrtinu.

Během měření před začátkem fungování hrází se sedimenty v močálech hromadily tempem tří milimetrů ročně. Mezitím hladina v laguně stoupala o 2,5 milimetru. Vědci spočítali, že ztráta sedimentů by mohla zbrzdit růst bažin až o 1,1 milimetru ročně.

„To je dost na to, aby se Benátky začaly potápět mnohem rychleji než nyní. Tady je každý milimetr důležitý,“ cituje žurnál Science spoluautora studie Andreu D’Alpaose z Padovské univerzity.

Výzkumníci upozorňují, že projekt se může obrátit proti svému záměru, kterým je držet město nad vodou.

Může mít tedy obdobný dopad, jakým byl odklon toku řek, které do laguny ústily. Město ztratilo hlavní zdroj sedimentů z vnitrozemí. Benátčanům usazeniny vadily, protože zanášely vodní cesty a ztěžovaly plavbu. Na druhé straně zase pomáhaly držet město nad hladinou moře.

Jak dlouho ještě?

Je otázkou, jak dlouho bude ještě možné ikonické Benátky zachraňovat. Moře budou v důsledku klimatických změn stoupat rychleji. A tektonická deska, na které město leží, se naklání směrem do moře.

V sázce přitom nejsou jen Benátky. Hladiny moří a oceánů ohrožují další významná města – například Amsterdam, Rotterdam, New York, Miami, Dháku, Tokio… Budou lidé stavět další a další hráze, anebo se odstěhují do vnitrozemí?

Holanďané, jak jste se mohli sami přesvědčit, se stěhováním začali. Už čtvrtstoletí se vyloďují na Šumavě.

Protizáplavových bariér však ve světě rychle přibývá. Mojžíš by mohl pomoci poznat rizika takových projektů a jejich účinnost.