Pohyb je nezbytnou součástí života nejenom metaforicky, ale i doslova.

Nějaké podobné tvrzení zřejmě čas do času slýchává každý z nás. Kolik pohybu ale potřebujeme? A co hrozí v případě nedostatku?

Na to si posvítila norská studie pod vedením profesora Ulfa Ekelunda, specialisty na sportovní medicínu, která zkoumala životní návyky 36 tisíc lidí ve věku 40 a více let.

Spásných 38 minut

Ekelundova práce sledovala vybraný vzorek po dobu šesti let – poté provedla kontrolu a zjišťovala, co se změnilo. Takřka šest procent účastníků studie zemřelo. To by samo o sobě nemuselo být tak zásadní zjištění. Skutečně významné odhalení přišlo až poté, co výzkumníci postavili vedle sebe data těch, kteří odešli na onen svět.

Údaje ukázaly dramatický nárůst v riziku předčasného úmrtí u těch, kteří věnovali velmi málo času fyzické aktivitě. Podobná data ukázala i kontrolní srovnání na americkém vzorku v podobných studiích.

Dramatický pokles rizika úmrtí je patrný u lidí, kteří věnují denně méně než 24 minut středně náročné fyzické aktivity. To znamená alespoň setrvalou procházku. Čím více však lidé věnují času sportu, tím lepší jsou výsledky.

Pár, který dělá něco pro své zdraví | zdroj: Profimedia

Z dat vyplývá, že minimální hranice je tak o něco vyšší – alespoň 38 minut fyzické aktivity denně. Spolu s tím platí cosi podobného i pro sezení, ale v opačném postavení. Kdo sedí víc jak 9,5 hodin denně, ten se vystavuje vyššímu riziku předčasného úmrtí.

Něčeho moc neškodí

Pozoruhodné je, že korelace neplatila opačně – lidé kteří strávili až pět hodin fyzické aktivity denně pohybem, byli sice statisticky opačným extrémem vůči lidem, kteří necvičili vůbec – přesto však "extrémní" sportovci měli stále až pětinásobně menší riziko předčasného úmrtí.

Zjednodušeně tak lze říct, že jakýkoliv pohyb je lepší než pohyb žádný. A čím víc ho je, tím je efekt znatelnější. 

Výsledky zmíněné rámcově odpovídají tomu, co doporučují běžné zdravotní poučky – ty radí věnovat týdně alespoň 150 minut středně náročné fyzické aktivitě. Pod tu může spadat třeba rychlá chůze, ale i domácí práce jako vysávání či sekání trávy.

Alternativou je alespoň 75 minut náročnější aktivity, pod níž spadá třeba běh anebo přenášení těžkého nákladu. Rovněž jiná nedávná studie dospěla k tomu, že minimální lhůtou pro to, abyste se vyvarovali zdravotním komplikacím je ujít denně alespoň 4000 kroků anebo ekvivalent tohoto výkonu. To při rychlejší chůzi odpovídá 40 minutám.

Norská práce poprvé kvantifikovala, co přesně znamená nedostatek pohybu – a zjistila i souvislost s příliš častým sezením. Lze tak říct, že norská zjištění v zásadě potvrdila, co se obecně čekalo – přidala ale novou porci detailů, které by nejspíše měl znát (a uplatnit) každý zdravý člověk.

Dlužno zmínit, že ani jedna z prací zatím nestudovala mechanismy, které riziko úmrtí způsobují. Na to nebyla metodika stavěna. Možná, že se však v případných navazujících studiích dočkáme i překvapení – nelze třeba vyloučit spojitost zdravotního stavu s vyšším vylučováním hormonů souvisejících s fyzickou aktivitou.

Na další zjištění takového druhu si však nejspíše počkáme – opět bude totiž potřebné studovat podobné mechanismy v rozmezí alespoň několika let. Na výsledky každopádně nečekejme v sedě, ale alespoň za střídmého popocházení.

Studie byla publikována v časopise BMJ.