Se vzestupem strojových učení se objevilo několik projektů, které chtějí vytvořit digitální napodobeniny lidských charakterů včetně zesnulých.

Pokrok je nezadržitelný. Nasnadě je tedy otázka: Dokážeme jednou přenést lidské vědomí do počítače, a tak si zajistit digitální nesmrtelnost?

Jak zvládnout 100 miliard neuronů

Profesor kognitivní neurovědy Guillaume Thierry z Bangorské univerzity ve Walesu k tomu na webu The Economics Times napsal:

„Často si představujeme, že lidské vědomí je stejně jednoduché jako vstup a výstup elektrických signálů v síti výpočetních jednotek, tedy srovnatelné s počítačem. Skutečnost je však mnohem složitější. Na začátku si musíme připomenout, že vlastně nevíme, kolik informací lidský mozek pojme.“

Je pravda, že věda už zvládá víc než jen vytvořit nápodobu chování. Skutečně je možné vytvořit 3D mapu mozku včetně pozice všech mozkových buněk. Podařilo se to u mozku larvy octomilky.

Bylo ale potřebné mušku usmrtit a nařezat její mozek na jemné plátky. Vlastní mapování potom zabralo několik let, což je několikasetnásobně déle, než trvá život octomilky.

V mozku zmíněného hmyzu bylo 3 016 neuronů, zatím mozek člověka obsahuje na 100 miliard neuronů. Ne nadarmo je jeho složitost přirovnávána k vesmíru.

Interakce uvnitř mozku jsou navíc tvořeny nejen spojeními mezi neurony – různé signální molekuly přenášejí různé informace, některé z buněk mozek udržují ve zdravém chodu. Kompletní mapu celého mozku s takovými proměnnými nemáme ani u octomilky.

Odhadovaný počet spojení v lidském mozku je každopádně ohromující, 10¹⁵, tedy 1 následovaná 15 nulami. To je číslo srovnatelné s jednotlivými zrnky obsaženými ve dvoumetrové vrstvě písku na kilometr dlouhé pláži.

„Jestliže přesně nevíme, kolik informací se vejde do lidského mozku, nedokážeme si představit, jak těžké by bylo přenést je do počítače. Museli bychom převést informace do kódu, který by počítač po uložení dokázal přečíst a použít. Jakákoli chyba by se patrně ukázala jako fatální,“ upozorňuje výzkumník.

Vyberte si mysl

Ze žánru sci-fi známe techniku, kdy je mozek je propojen s počítačem už za života jeho majitele – třeba přes nanostroje, které se nacházejí uvnitř mozku a vytvářejí s ním kybernetický systém. Při smrti není v takové fikci nutné digitalizovat celý mozek pouze zachránit poslední aktualizaci, protože starší data jsou zálohována.

Podobná vize je nad možnosti současné vědy. A až k ní jednou dospějeme, nebudeme mít vyhráno, protože lidský mozek se v průběhu života proměňuje, nejsme přece stejní ve 20 nebo 80 letech života.

„Uložili byste si raději osmdesátiletou, nebo dvacetiletou mysl? Při pokusu o uložení mladé mysli byste přišli o spoustu vzpomínek a zážitků. Pokud byste se však pokusili o přenos do počítače příliš pozdě, riskovali byste uložení mysli s demencí,“ podotýká Thierry.

Profesor připomíná, že stále víme velmi málo o tom, jak mozek funguje. Principům, jimiž se řídí přenosy informací, do značné míry rozumíme, ale nedokážeme je rozluštit. Na rozdíl od buněk neumíme vytvořit překladatele elektrických či chemických signálů.

Jednou slovník mozkové mluvnice můžeme vytvořit. Je to však vize nejméně staletí vzdálená současné úrovni poznání.

A co smysly?

A kdybychom obraz mysli nakonec přenesli do počítače, měl by vlastnosti živého organismu?

„Živá mysl přijímá vstupy ze světa prostřednictvím smyslů. Je připojena k tělu, které cítí na základě fyzických vjemů. To má za následek fyzické projevy, jako jsou změny srdečního tepu, dýchání a pocení, které lze zase vnímat a které přispívají k vnitřnímu prožívání. Jak by to fungovalo u počítače bez těla?“ přemýšlí badatel.

Problém není jen v tom, že bude nutné vytvořit kopii mozku. Budeme muset vytvořit i navazující kopii těla.

„Můžete požádat, aby vaše mysl byla přenesena do sofistikovaného robota vybaveného řadou senzorů schopných vidět, slyšet, dotýkat se. Ale i v takovém případě je nemožné, aby potřebné senzory a motorické systémy poskytovaly vjemy a vytvářely činnosti, které jsou totožné nebo aspoň srovnatelné s těmi, které poskytuje a vytváří vaše biologické tělo,“ upozorňuje profesor Thierry.

Přes staletí bádání a všechen pokrok tak stále stojíme před mnoha nezodpovězenými praktickými a filozofickými otázkami, píše vědec. O digitální nesmrtelnosti můžeme zatím jen snít.