Zpráva o stavu klimatu, kterou počátkem týdne vydal IPCC, upozorňuje, jak rychle se blížíme ke stavu, který bývá označován za bod zvratu. Je jím nárůst globální teploty o 1,5 stupně Celsia proti předindustriální úrovni (za počátek industriální epochy pokládá IPCC rok 1750). Tato hodnota, kterou máme podle zprávy dosáhnout v příštím desetiletí, by měla spustit nezvratné změny, jakými jsou třeba masivní tání, růst hladiny oceánů a moří a proměna amazonského pralesa v savanu.

Hodiny Climate Clock umožňují v reálném čase sledovat, jak se k takovému „klimatickému rubikonu“ blížíme. (Hodiny se zobrazí po pěti sekundách.)

(Kumulované emise oxidu uhličitého z fosilních paliv, výroby cementu a změn ve využívání půdy, které můžete sledovat pod časomírou, jsou uvedeny od roku 1870.)

Z hodin, které sestavili profesor kybernetiky Damon Matthews z univerzity Concordia v Montrealu a Glen Peters, ředitel výzkumu v Centru pro klimatický a environmentální výzkum v Oslo, je patrné, že při současném vývoji bychom měli nárůstu o 1,5 stupně Celsia dosáhnout už počátkem třicátých let tohoto století –  za 9 let, 1 měsíc, 1 den… 

Na hodinách můžete také sledovat zvyšující se teplotu a množství oxidu uhličitého (CO₂) aktuálně vypouštěného do ovzduší. A pokud si rozkliknete v levém horním rohu rozcestník, můžete si zvolit různé scénáře klimatického vývoje – současný trend (základní), splněné emisní cíle, stálé emise, nulové emise do roku 2050 a nulové emise do roku 2040.

Experti seřizují hodiny podle aktuálních dat.

Kolik uhlíku ještě můžeme vypustit

Vědci kromě údajů o teplotách využívají v hodinách data shromážděná v projektu Global Carbon Project, která používá také IPCC. Týkají se průmyslových emisí skleníkových plynů přispívajících ke globálnímu oteplování.

Experti přitom kalkulují s uhlíkovým rozpočtem, který udává, kolik CO₂ ještě můžeme vypustit do ovzduší, abychom dodrželi cíle stanovené Pařížskou dohodou, jejímž cílem je omezit oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíc se udržet u +1,5 stupně v porovnání s teplotou v předindustriálním období.

Vědci předpokládají, že právě v době, kdy uhlíkový rozpočet vyčerpáme, dosáhneme hranice oteplování 1,5 stupně Celsia. Pokud například lidstvo dokáže během příštích 20 let emise seříznout na nulu, nárůst o 1,5 stupně nemusíme docílit, můžeme zůstat pod ním. Zatím tomu ale nic nenasvědčuje.

Deník New York Times upozorňuje, že Čína loni schválila výstavbu 168 nových uhelných elektráren a administrativa amerického prezidenta Joea Bidena minulý týden povolila těžbu ropy na Aljašce.

„I když politici neustále přikyvují, že je nejvyšší čas něco dělat, změny, které děláme, očividně nejsou dostatečné. Každý rok si stanovujeme cíle týkající se změny klimatu, kterých bychom se měli držet, je však zjevné, že se nám to nedaří,“ píší tvůrci klimatických hodin Damon Matthews a Glen Peters.

Co bychom měli udělat

Mezivládní panel pro změny klimatu ve své letošní zprávě zmiňuje opatření, která by měla zabránit růstu globální teploty nad 1,5 stupně Celsia. K tomu je podle něj nutné:

- Do roku 2030 o polovinu snížit emise skleníkových plynů.

- Do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality, což znamená, že přestaneme vypouštět oxid uhličitý do atmosféry.

Když lidstvo tyto dva cíle naplní, bude mít zhruba poloviční šanci, že oteplování planety 1,5 stupně Celsia nepřekročí.