Rudé růže, azurové moře či ocelově šedá obloha. Většina z nás si svět bez barev ani neumí představit.

Vnímání barevných odstínů ale není jen technickou záležitostí vyplývající z přítomnosti zrakových receptorů, záření určité vlnové délky a oblastí mozku, které vjemy dokáží zpracovat. Přinejmenším u lidí hrají při vnímání barev důležitou roli také emoce s nimi spojené, historické souvislosti barevných odstínů a kulturní zvyklosti.

Společný biologický základ

Bílá tak pro evropskou nevěstu může znamenat radost a čistotu, zatímco v Číně se tato barva pojí se smutkem a pohřebními obřady. Jsou ale sdílené souvislosti mezi barvami a emocemi běžné? A pokud ano, podobají se mezi zeměmi, bývají spíše kulturně specifické, nebo jde o soukromou záležitost?

Všechny tyto otázky na pomezí estetiky a psychologie vyvolávají mezi badateli rozepře. Jediné, na čem se výzkumníci shodnou, je, že pro lidi hraje barevné vnímání mimořádně důležitou roli.

Náležíme koneckonců mezi několik málo savců, kteří mají ve svých očích tři druhy barevných receptorů – čípků. Většina našich savčích příbuzných, psy a kočky nevyjímaje, se může chlubit pouze dvěma typy čípků a daleko omezenějším repertoárem odstínů, které jsou schopní v přírodě rozlišit.

Podle některých vědců jsou emoce, které si spojujeme s jednotlivými barvami, výsledkem osobních zkušeností a kulturně sdílených zvyklostí. Jinými slovy, barvy vyvolávají v různých lidech, a zejména v obyvatelích různých zemí, odlišné pocity.

Který odstín zvolit? | zdroj: Profimedia

Podle jiných badatelů může mít celý fenomén biologický základ. Pokud v nás třeba červená vyvolá neklid, zrychlí nám tep a způsobí vylučování adrenalinu, je jen přirozené, že si ji budeme spojovat s hněvem nebo agresí.

Přinejmenším některé barvy by potom měly vyvolávat srovnatelné emoce u většiny lidí, a to i obyvatel různých zemí.

Z praktického hlediska však není lehké tyto hypotézy testovat. Pokud vědci pracují přímo s barvami a dotazují se přitom lidí, je třeba dodržet co nejpodobnější podmínky. Když například jednou provádíme výzkum ráno a podruhé večer, dotazovaní lidé mohou v důsledku odlišného osvětlení vnímat úplně jiné barvy. Stejně tak není lehké výsledky vyhodnocovat a interpretovat.

Pomohlo strojové učení

Novou metodu, jak otázky na emoční zatížení barev zodpovědět, nedávno vyvinul evropsko-čínský výzkumný tým. Jak badatelé shrnují v článku pro vědecký časopis Royal Society Open Science, rozhodli se do procesu zapojit umělou inteligenci, respektive metody strojového učení.

Více než sedmi stovkám dobrovolníků z Číny, Německa, Británie a Řecka vědci rozeslali internetový dotazník. V dotazníku měli dobrovolníci spojovat názvy barev s emocemi, které v nich barvy vyvolávají.

Nebyli přitom omezeni pouze na jeden pocit. Vyznačovali, do jaké míry jsou v jejich očích příslušné barvy spojené s dvaceti různými emocemi zahrnujícími mimo jiné vztek či radost.

Červená v nás vyvolává emoce | zdroj: Profimedia

Čtyři uvedené země přitom výzkumníci nezvolili náhodně. Británie s Německem představují z psychologického hlediska dobře zmapované společnosti. Řekové je v tomto ohledu o něco exotičtější, a navíc používají jiné písmo než latinku. Čína potom reprezentuje typicky orientální společnost se znakovým písmem.

Ani barvy vědci nevybrali jen tak podle ruky. Bílá, černá, šedá, červená, žlutá, zelená, modrá, oranžová, fialová, růžová, hnědá a tyrkysová reprezentují v evropském prostředí nejčastěji pojmenovávané barvy, které se navíc kromě odstínu liší také sytostí a jasem.

Naměřené rozdíly a podobnosti mezi emočním hodnocením barev u různých lidí nechali výzkumníci vyhodnotit programem se schopností strojového učení.

Vyhodnocovací aparát se vždy nejprve učil na datech od různých skupin dotazovaných osob (například obyvatel jedné země). Pak mu vědci předhodili data nová, načež měl aparát určit, z jaké skupiny (například jaké země) data pochází.

Nejprve se vědci ptali, zda lidé s barvami spojují nějaké emoce. Výsledky ukázaly, že v tomto ohledu můžeme barvy rozdělit na takové, které vzrušení nevyvolávají, a emočně nabité odstíny.

Emoční červená, černá a růžová

Většina barev potom vyvolává buď pozitivní, nebo negativní emoce, málokdy však jednu jedinou. Velmi intenzivní emoce vyvolávají bez ohledu na zemi původu dotazovaných černá, červená a růžová. Chladnými naopak lidi povětšinou nechávají hnědá s fialovou.

Zatímco růžovou lidé podle očekávání spojují s láskou, na černou spadá smutek, strach a další negativní emoce. Nejzajímavější je potom červená.

Dotazovaní ji totiž dávali do silného vztahu jak s pozitivními emocemi, jako je láska či radost, tak s negativními, jako je vztek. Právě ambivalentní vnímání této barvy proto může stát za její oblibou a faktem, že na první pohled upoutá naši pozornost.

Když vědci nechali program strojového učení, aby se natrénoval na dvaceti barevně-emočních hodnoceních a následně ho nechali určit barvy podle dat od jednoho člověka, dosáhl úspěšnosti okolo 38 procent. To je daleko víc, než kolik by odpovídalo prosté náhodě.

Místa, na kterých dělal největší chyby, navíc dobře odpovídají odvozenějším barvám, jako jsou oranžová a tyrkysová. Oranžovou si program často pletl se žlutou, zatímco tyrkysovou s modrou a zelenou, což odráží i blízkou pozici barev a s nimi spojených emocí.

Všechna spojení mezi barvami a emocemi však univerzální nejsou. Kromě nezanedbatelných individuálních rozdílů narazíme i na rozdíly mezi kulturami. V Německu, například, na rozdíl od ostatních zemí dotazovaní častěji spojovali hnědou se znechucením. Není divu, hnědé košile nosili příslušníci SA.

U Číňanů se podobný jev neprojevil takřka vůbec, zato si ale na rozdíl od obyvatel jiných zemí bílou častěji spojovali se smutkem. Podobný jev se projevil také u fialové v Řecku. Důvodem bude patrně to, že fialová je typickou liturgickou barvou pravoslavných křesťanů.

Program strojového učení dokázal po nějaké době tréninku určit zemi původu určitého hodnocení s pravděpodobností 80 procent. Zdá se tedy, že kultura hraje ve vztahu mezi barvami a emocemi důležitou roli.

Pokus s natrénováním programu na datech z určité země a jeho nasazením na data ze země jiné však ukázal, že výhoda je v takovém případě relativně malá – i přes rozdíly mezi zeměmi jsou tak emoce přiřazované barvám do velké míry univerzální.

Shrnuto

Některé barvy v nás vyvolávají silné emoce, zatímco jiné spíše slabé a nepříliš specifické. Mezi obyvateli různých zemí jsou v tomto ohledu určité rozdíly, ty ale blednou před sdílenými podobnostmi.

V podstatné míře tak emoce, které cítíme, když spatříme barvy, vyplývají z našeho sdíleného biologicko-psychologického základu.

Podobné zjištění může mít dalekosáhlé důsledky pro design, reklamu, ale třeba i bezpečnost práce. A strojové učení? Přinejmenším v tomto výzkumu se ukázalo jako užitečný nástroj pro analýzu dat, které lze jen obtížně uspořádat.

V psychologických studiích se s ním nejspíše budeme setkávat čím dál častěji.

Zdroj: Jonauskaite D, Wicker J, Mohr C, Dael N, Havelka J, Papadatou-Pastou M, Zhang, M & Oberfeld D (2019): A machine learning approach to quantify the specificity of colour–emotion associations and their cultural differences. Royal Society Open Science, 6.