Od jasně modrých vajec drozdů, přes kropenatá vajíčka rákosníků až po tmavě zelená vejce australského ptáka emu nám naši opeření příbuzní dávají najevo, že u nich evoluce nezapomněla vybarvit jediný viditelný povrch. Ptáci jsou jedinou skupinou obratlovců s pokročilými (amniotickými) vajíčky, která barevné skořápky vytváří. Plazi, nebo lépe ještěři, hadi, želvy a hatérie, barevná vajíčka nemají a většina savců vejcorodost ztratila úplně. Ptakořitní savci, kteří vajíčka stále snáší, potom využívají stejně fádní bezbarvé skořápky jako ostatní výše zmínění zástupci.

Dlouhou dobu se proto mělo za to, že barevná vajíčka představují evoluční vynález ptáků. Nedávné objevy stopových množství rudohnědého protoporfyrinu a zelenomodrého biliverdinu na povrchu některých dinosauřích vajec ovšem prokázaly, že barevná vejce snášeli také někteří dinosauři. No a protože víme, že se ptáci vyvinuli přímo z jedné skupin druhohorních dinosaurů, vyvstala otázka, jak to s původem barevných skořápek vlastně bylo.

Jak to s barvami vlastně bylo?

Podle první hypotézy představují barevná vejce znak, který může opakovaně vznikat a zase zanikat. Barva vajíček u dnešních ptáků slouží k řadě různých účelů – od maskování v otevřených hnízdech až po druhovou a individuální identifikaci vajec. V souladu s tím jsou zpravidla zbarvená vajíčka, která ptáci vyvádějí v otevřených hnízdech.

U druhů, které budují hnízda v zemi nebo vejce chrání na jiných skrytých místech nezřídka došlo k sekundární ztrátě zbarvení. Ze složení barevných pigmentů a jejich umístění v rámci skořápky je ale jasné, že zbarvení ptačích vajíček představuje stejný znak s jedním společným původem kdesi v dávné evoluční minulosti ptáků.

Druhá hypotéza naopak tvrdí, že ke vzniku barevných vajíček došlo pouze jednou. Ať už tomu bylo ve vývojové linii moderních ptáků, nebo dříve, druhotně mohly různé skupiny zbarvení vajec pouze ztrácet. Tomu nasvědčuje fakt, že dnešní ptáci barví skořápky totožnými pigmenty a že jsou tyto pigmenty u všech dnešních ptačích druhů produkujících barevná vejce ve skořápce umístěné prakticky totožně. Biliverdin nalezneme hluboko ve skořápce, protoporfyrin spíše ve voskové vrstvě na povrchu, kde nezřídka vytváří flíčky a mapy.

Pestrá škála barev jako u ptáků

Jediným řešením, jak tyto dvě možnosti rozseknout, byl důkladný výzkum dinosauřích vajec. Právě o něm v nedávném čísle vědeckého časopisu Nature referuje americko-německý vědecký tým. Výzkumníci se s využitím Ramanovy spektroskopie, tj. specializované fyzikálně-chemické analýzy stopových množství organických látek elektromagnetickým zářením, zaměřili na zkameněliny dinosauřích vajec z několika taxonomických skupin. Celkově zkoumali 19 vzorků, mezi které zahrnuli i vejce moderního aligátora.

Žádný pigment badatelé nenalezli na skořápkách aligátora, na vejcích ptakopánvých dinosaurů, například hadrosaurů, ani obřích býložravých sauropodů, například titanosaurů. Jasně identifikovatelné stopy barev se naopak nacházely takřka na všech studovaných vejcích mrštných dvounohých teropodů, mezi které řadíme i předka ptáků.

Zvolená metoda vědcům dokonce umožnila zmapovat dostupný povrch skořápek a zrekonstruovat, jak asi mohly "zaživa" vypadat. Výsledky (ne)překvapivě ukázaly, že jako ptačí. Někteří teropodi patrně měli bílá či hnědá kropenatá vejce, zbarvení jiných se pohybovalo spíše v zelených a zelenomodrých odstínech. Celková diverzita barev se blížila stavu u dnešních ptáků. Rekonstruované rozložení barevných pigmentů ve skořápkách navíc přesně odpovídá stavu u dnešních ptáků.

Vědci tak mohli uzavřít, že barevná vejce představují evoluční novinku teropodů, nebo jejich konkrétní skupiny eumaniraptora. Vzhledem k tomu, že oba studované pigmenty měl i zástupce nejhlubší studované větve teropodních dinosaurů, se ale zdá pravděpodobnější, že barevná vejce vznikla daleko hlouběji v teropodní historii. Konkrétní příčinou, která k této adaptaci vedla, mohl být například přechod k otevřeným hnízdům.

Zmapování barevnosti dinosauřích vajec může v budoucnu pomoci například při zařazování dinosaurů do konkrétních skupin. Objev rovněž naznačil, že hnízdní chování dinosaurů, stejně jako tlak jejich protivníků z nejrůznějších skupin, muselo být daleko komplexnější, než se paleobiologové donedávna domnívali. Přinejmenším teropodi byli moderním ptákům ještě podobnější, než jsme si mysleli.