Vypadá jako jedno z nudných a klidných míst Marsu. Ke klidu však má daleko. Pod oblastí Cerberus Fossae na rozlehlé planině Elysium, rozkládající se kousek od rovníku na severní polokouli planety, se ukrývá obrovská hmota roztavených hornin, která se dere k povrchu. Tento pohyb tam vyvolává „marsotřesení“.

Vyplývá to z analýzy dat sondy InSight americké vesmírné agentury NASA, která ve zmíněném regionu protkaném četnými trhlinami měří seismické vlny a tepelný tok pod povrchem. Analýzu provedli planetární vědci Adrien Broquet a Jeffrey Andrews-Hanna z Arizonské univerzity. Jejich studie, publikovaná v magazínu Nature Astronomy, vyvrací představy o Marsu jako geologicky neměnném světě.

A 4,000 km diameter hot active plume head stands below Elysium Planitia, similar to large terrestrial plumes. Its centre coincides with Cerberus Fossae and it drives seismic and tectonic activity. And @NASAInSight sits on top of it! Broquet & Andrews-Hanna:https://t.co/NvQW7HGEgO pic.twitter.com/NdgEINTcWF

— Nature Astronomy (@NatureAstronomy) December 5, 2022

Sopky vyhasly, ale...

Mars býval vulkanicky aktivní. Na jeho povrchu není možné přehlédnout sopky. Až donedávna vědci předpokládali, že jsou desítky milionů let vyhaslé.

Satelity však z oběžné dráhy rudé planety vystopovaly území poseté vyvřelinami, jejichž stáři výzkumníci odhadli na pouhých 53 tisíc let. Byl to zmíněný region Cerberus Fossae na planině Elysium. Tamní tmavé vyvřeliny pokrývají oblast o délce 32 a šířce 13 kilometrů.

Sonda InSight, která nahlíží pod povrch Marsu. V oblasti Cerberus Fossae měří seismické vlny a tepelný tok pod povrchem | zdroj: Profimedia

Analýza údajů ze seismografu sondy InSight naznačuje, že téměř všechna marsotřesení, která přístroj naměřil, pocházejí právě z průrvami rozvrásněného Cerberus Fossae a jeho okolí.

Broquet a Andrews-Hanna je vysvětlují tím, že roztavená hornina se v těchto místech dere na povrch a ohřívá marsovský plášť. Geologové jí říkají „plášťový chochol“ (mantle plume). V oblasti potom vzniká pnutí, které vede k otřesům a zvedá i trhá půdu. 

Oblast Cerberus Fossae je možné přirovnat ke koláči, který pečeme v troubě. Obdobně jako se na povrchu koláče trhá kůrka, tvoří se praskliny v marsovské kůře.

„Plášťový chochol je přesvědčivým vysvětlením otřesů a také trhlin, které jsou patrné v oblasti Cerberus Fossae. Pokud by to tak nebylo, region by měl být v kompresi, protože planeta chladne a tím pádem se zmenšuje. Oblast se však zvedá a vytvářejí se v ní pukliny,“ upozorňuje Adrien Broquet v žurnálu New Scientist.

Naděje pro život pod povrchem

Z počítačových modelů vychází, že roztavená hornina pod povrchem měří v průměru kolem 3500 kilometrů a je až o 285 stupňů Celsia teplejší než okolní oblast.

Teplo z horniny prosakující k povrchu by mohlo být nadějí pro existenci primitivních forem života na Marsu. „Plášťový chochol může poskytnout teplo potřebné k roztavení podzemní vody. Nechci být příliš optimistický, ale na Zemi se v takovém prostředí daří mikrobům,“ upozorňuje Broquet.