V posledních letech zkoumají vědci klimatické změny ze všech možných úhlů. Švédové na ně teď pohlédli z genderového hlediska. Ve svém výzkumu se zabývali tím, zda jsou pro planetu větší zátěží muži, nebo ženy.

Dospěli přitom k jednoznačnému výsledku: Ropáky jsou muži. Svými spotřebními zvyklostmi vytvoří o 16 procent víc emisí než ženy.

Výzkum provedli experti mezi svobodnými. Zjistili přitom, že mezi „singles“ je celkové množství utrácených peněz u mužů a žen téměř stejné.

Co je tedy příčinou výrazného šestnáctiprocentního rozdílu? Benzín a nafta, které muži častěji než ženy nakupují do svých aut.

Výzkumníci přitom ve studii zveřejněné v časopise Journal for Industrial Ecology upozorňují, že v kalkulaci vynechali služební auta, služební jízdy vlastními auty, anebo služební jízdy taxíky.

Jak zkrotit uhlíkového muže

„Jsem udivena, že dosud nebyly provedeny studie o genderových rozdílech v dopadu na životní prostředí. Existují přece celkem jasné rozdíly a je patrné, že v blízké budoucnosti nezmizí,“ cituje deník The Guardian Anniku Carlssonovou Kanyamovou ze společnosti pro výzkum trhu Ecoloop, která studii vedla.

Za tým výzkumníků, který kromě ní tvořili akademici z Chalmersovy univerzity ve švédském Göteborgu a Centra pro environmentální studie v nizozemském Groningenu, k závěrům studie výzkumnice řekla: „Myslíme si, že rozdíly mezi muži a ženami, které jsme zjistili, by politici měli vzít do úvahy při svém rozhodování“.

Carlssonová Kanyamová nicméně neupřesnila, jak by politici měli muže přimět k tomu, aby svou uhlíkovou stopu snížili. Bičem, anebo snad cukrem?

Nasedněte do vlaku

Experti se kromě rozdílů v uhlíkové stopě mužů a žen věnovali také analýze toho, jak by jednotlivci mohli množství svých emisí snížit. Třeba tak, že ve svém jídelníčku omezí maso (tady opět výzkumníci připomínají, že muži jedí více masa než ženy) a mléčné produkty vymění za rostlinnou stravu. Kromě toho by lidé prospěli životnímu prostředí i tím, že by ve větším měřítku využívali hromadnou dopravu a na dovolenou namísto autem nebo letadlem jezdili vlakem.

Podle jejich odhadu by se tak množství uhlíkových emisí jednotlivců dalo snížit až o 40 procent.

„Stačí změnit návyky, člověk přitom nemusí zbankrotovat,“ píše se ve shrnutí studie.

Jsou to rady nad zlato, anebo rady hraběcí?