Americká vesmírná agentura NASA zveřejnila na jednom ze svých youtubových účtů animace odhalující rozsah člověkem způsobených emisí oxidu uhličitého (CO₂) v průběhu jednoho roku. Neviditelný skleníkový plyn zbarvila, aby byl patrný jeho pohyb v atmosféře.

Evropa v emisní mlze

Videa ukazují, že emise z fosilních paliv, které pohánějí globální oteplování, vznikají vesměs na severní polokouli.

Animace, která zabírá Evropu, Afriku a Blízký východ, naznačuje, že většina emisí vzniká v Evropě a Saúdské Arábii. Nad nimi se vznáší a kroutí znepokojivě hustá „mlha“ CO₂. Starý kontinent přes emise ani nevidíte.

Videa, vytvořená Vědeckým vizualizačním studiem NASA (NASA Scientific Vizualization Studio), zaznamenala emise oxidu uhličitého, které „vařily“ planetu během roku 2021.

Emise ze spalování fosilních paliv jsou zobrazeny žlutohnědou barvou a emise ze spalování biomasy – živé nebo mrtvé vegetace vypálené při vyklízení půdy pro zemědělství nebo zapálené například bleskem – vidíte červeně.

Oxid uhličitý vytvořený suchozemskými ekosystémy při dýchání rostlin je znázorněn zeleně a emise unikající z oceánů modře.

Žlutohnědá pohroma

V animaci zobrazující Severní a Jižní Ameriku se na severní polokouli ve žlutohnědém oblaku kroutí tenké zelené pruhy, které upozorňují na emise z pozemních ekosystémů. NASA to vysvětluje tím, že „rostliny, které pohlcují CO₂ fotosyntézou během vegetačního období, uvolňují velkou část tohoto uhlíku v zimě“.

Třetí video pokrývá části Asie a Austrálie. „Nejvýraznějším rysem této animace jsou emise fosilních paliv z Číny,“ píše NASA.

Austrálie působí především jako pohlcovač uhlíku, což dokládají blikající zelené tečky na většině území země. Řídká populace vypouští méně oxidu uhličitého než jiné země či kontinenty. Ke konci animace se nicméně mrak emisí z fosilních paliv ze severní polokoule přesouvá na jih a zahaluje i Austrálii.

NASA upozorňuje také na to, co v animaci není vidět: Austrálie má celosvětově nejvyšší emise CO₂ z uhlí na člověka.

Modely ukazují oblasti, kde je oxid uhličitý pohlcován mořskými a suchozemskými ekosystémy, například deštnými pralesy, prostřednictvím fotosyntézy (v oceánech ji provádějí řasy). Tyto přírodní ekosystémy dohromady každý rok pohltí polovinu lidských emisí a hrají důležitou roli ve zmírňování změny klimatu.

NASA upozorňuje, že tečkovaná zelená plocha pulzující napříč Jižní Amerikou odráží absorpci oxidu uhličitého stromy, která nastává pouze během dne.

„Rychlá oscilace nad amazonským deštným pralesem ukazuje vliv rostlin, které pohlcují uhlík, když svítí slunce, a pak ho uvolňují v nočních hodinách,“ píší vědci v komentáři k animaci.

NASA také připomíná dopad velkých požárů na klima planety. Zatímco emise CO₂ z fosilních paliv jsou hlavní hnací silou klimatických změn, požáry přispívají ke globálnímu oteplování tím, že snižují množství uhlíku, které ekosystémy půdy v budoucnu pohltí. Zuhelnatělá půda zadržuje méně uhlíku a požáry snižují hustotu i velikost stromů.

Další grafiku, srovnávající emise v časových měřítcích a podle zdrojů, najdete na webu Vědeckého vizualizačního studia (tady).

Lidé vychýlili přirozený koloběh

NASA podotýká, že oxid uhličitý je pro život na Zemi nepostradatelný. Patří mezi skleníkové plyny, které brání úniku určité části tepla vytvořeného slunečními paprsky do vesmíru. Díky tomu je na Zemi teplo, umožňující přežití živých organismů.

V přírodě funguje, přesněji fungoval, přirozený koloběh, při němž se CO₂ dostává do atmosféry a zase z ní mizí. Rostliny oxid uhličitý vesměs spotřebovávají k výrobě energie, kterou potřebují k růstu. Zvířata naopak při spalování energie CO₂ vytvářejí a vydechují jej.

S industrializací však lidé do ovzduší začali vypouštět velké množství CO₂ „navíc“. A to vede k rychlému oteplování naší planety. Právě na to upozorňuje vynikající série animací.