Podobnosti mezi artefakty nalezenými v Libanonu a ve Francii naznačují, že naši předkové ovládli Evropu až po třetí vlně migrace z Blízkého východu.

Tisíce hrotů a jeden jediný zub

Grotte Mandrin je skalní převis v jižní Francii, který poskytuje ochranu před přírodními živly. Skýtá skvělý výhled na údolí Rhôny, kde se to kdysi hemžilo jeleny, bizony a koni. Neandertálci považovali toto místo za natolik atraktivní, že ho desítky tisíc let nazývali svým domovem.

Homo neanderthalensis však nebyli však jediným druhem, který Grotte Mandrin obýval. Zlomený zub a důmyslné kamenné hroty naznačují, že první příslušníci rodu Homo sapiens žili na tomto místě už před 54 000 lety. Poté se v průběhu tisíců let evropského pravěku pod ochranou skalního převisu střídali s neandertálci.

Díky nápadným podobnostem mezi artefakty nalezenými v Grotte Mandrin s artefakty z Blízkého východu se teď oblast řeky Rhôny stala centrem zajímavé teorie. Tato teorie může napsat nové kapitoly příběhu, jak druh Homo sapiens osídlil Evropu a co jeho příchod znamenal pro neandertálské obyvatele kontinentu.

Teorie publikovaná v časopise PLOS One předpokládá, že moderní lidé kolonizovali Evropu ve třech migračních vlnách z Blízkého východu a tisíce let žili po boku neandertálců.

Francouzský archeolog Ludovic Slimak je přesvědčen, že sofistikované kamenné nástroje se štíhlými čepelemi a důmyslnou konstrukcí nalezené v Grotte Mandrin byly vyrobeny stejnými postupy, které byly identifikovány u Homo sapiens v dnešním Libanonu. Musely tedy pocházet ze stejné kultury.

Srovnání tisíců nástrojů a jednoho lidského zubu vedlo Slimaka k teorii, že migrace Homo sapiens z Blízkého východu začala o 10 000 let dříve, než se dosud předpokládalo. A protože technologie nástrojů prošly v každém regionu třemi velmi podobnými fázemi, Slimak se domnívá, že se z Blízkého východu do Evropy rozšířily během tří různých migračních vln. Teprve po třetí vlně před 45 000 až 42 000 lety začali podle něj neandertálci pod tlakem migrující populace Homo sapiens vymírat.

Byli tady, jen jsme je neviděli

„Po celou dobu tady druh Homo sapiens by, my jsme ho jen neviděli, protože jeho pozůstatky jsou velmi vzácné,“ cituje Slimaka Smithsonian Magazine.

„Proto jsme také nebyli schopni vykreslit skutečnou historii toho, co se během migrací a interakcí mezi sapienty a neandrtálci přihodilo,“ doplňuje vědec z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum.

Od zahájení vykopávek v roce 1990 přinesly datované archeologické vrstvy v Grotte Mandrin pozoruhodný záznam o obývání lokality neandertálci po dobu více než 80 000 let. Skalní úkryt vydal mnoho nástrojů a devět zubů nejméně sedmi jedinců.

Zatímco většina zubů má neandertálský vzhled, jedna stolička stará 54 000 let se zdá být výrazně lidská.

To je překvapivé, protože předtím, než byl tento zub v roce 2022 popsán, byly nejstarším obecně uznávaným důkazem moderního člověka v Evropě úlomky zubů a kostí z bulharské jeskyně Bacho Kiro, které poskytly lidskou DNA datovanou do doby před 45 000 lety.

Ne všichni jsou přesvědčeni o tom, že zub z Grotte Mandrin je lidský. Upozorňují, že to může být neobvykle tvarovaný zub mladého neandertálce.

„Bylo by to tak skvělé, kdyby to byla pravda... ale není to jednoznačné,“ řekla Shara Baileyová, zubní paleoantropoložka z New York University, časopisu Science in 2022.

Do této chvíle se vědcům nepodařilo získat žádnou DNA, která by původ stoličky mohla potvrdit.

Zub však pochází z krátké časové vrstvy před 54 000 lety, která obsahuje sofistikované kamenné nástroje, kterým se říká neronské a které jsou značně odlišné od neandertálských nástrojů nalezených v okolních vrstvách, starších i mladších.

Četl v křemeni jako v knize

Slimak je přesvědčen, že vzhled těchto nástrojů s technikou jejich výroby a se zmíněným zubem jsou silné indicie pro jeho teorii.

Vědec se svými spolupracovníky použil křemen ze skalního převisu k tomu, aby vytvořil repliky různých hrotů, které umístil na šípy. Potom testoval jejich účinnost na tělech mrtvých koz. V experimentu, který popsal v magazínu Science Advances, se menší z nich se ukázaly jako užitečné pouze tehdy, když byly vystřeleny z luku.

Archeolog Ludovic Slimak s jedním z hrotů nalezených v Grotte Mandrin. | zdroj: Profimedia

Nálezy ukazující na používání luku v Evropě se přitom objevují až o 40 000 let později. Slimakův výzkum tedy naznačil, že naši předkové používali luky a šípy už před 54 tisíci lety.

Vzhledem k tomu, že k tomuto datu nebyly ve Francii žádné důkazy o přítomnosti lidí, někteří vědci vyslovili názor, že v této oblasti žila jedinečná skupina neandertálců, která si výrobu důmyslných nástrojů osvojila.

Jenže neúnavný Slimak v Peabodyho muzeu Harvardovy univerzity narazil na hromadu starověkých artefaktů z oblasti Ksar Akil v Libanonu – klíčové paleolitické lokality několik kilometrů na severovýchod od Bejrútu. A ty ho přivedly k jinému závěru…

„V křemeni se dá číst jako v knize. Není to jen konečný produkt. Můžete na něm vidět také technické fáze výroby. A když jsem ty krabice otevřel a prohlédl si jejich obsah, čekalo mě obrovské překvapení: byl to stejný technický proces! Všechny fáze výroby byly stejné jako v Grotte Mandrin!“ vzpomíná archeolog Slimak.

Existuje nespočet způsobů, jak vyrobit hrot z křemene, zdůrazňuje badatel. Upozorňuje, že pravděpodobnost, že by dvě nesouvisející skupiny používaly přesně stejný postup při výrobě a také stejnou techniku, je mizivá. „Je to cosi téměř nemožného… Bylo mi zcela jasné, že se setkávám se stejnou populací a stejnou kulturou,“ říká Slimak.

Co dokáže masová migrace 

Proč ale podle Slimaka naši předci potřebovali k ovládnutí Evropy tři samostatné migrační vlny ze západní Asie směrem na západ a sever?

Křemenné hroty z Grotte Mandrin ve Francii a Ksar Akilu v Libanonu. | zdroj: kredit-Ludovic Slimak

Francouzský vědec to vysvětluje takto: „První dvě vlny příchodu Homo sapiens byly početně slabé. Když ale sapienti dorazili potřetí, zhruba před 42 000 lety, bylo to v opravdu obrovské vlně. Tehdy už byli schopni budovat sociální sítě s oddělenými skupinami Homo sapiens. Postupně vytvořili obrovskou síť po celé Evropě. A to odstartovalo úpadek neandertálců.“

Slimak ale upozorňuje, že jeho teorie není neprůstřelná. Její správnost musí potvrdit další nálezy a jejich studie. „To, co ve studii navrhuji, má prediktivní charakter (předpověď na základě pozorování), není to definitivní důkaz,“ upozorňuje.

Slimakova studie nepochybně vyvolá debatu a odstartuje další výzkumné úsilí, které by mohlo odhalit mnohé o tom, jak se lidé dostali do Evropy, jaké byly vztahy našich předků s neandertálci a proč neandertálci, původní obyvatelé Evropy, nakonec zmizeli, píše Smithsonian Magazine.