Neandrtálce mohla vyhubit i zvyšující se neplodnost, ukázala studie

- Člověk autor: Ladislav Loukota

Vyhynutí neandrtálců patří do stejné fascinující kolonky jako vyhynutí dinosaurů. Jde o jakýsi vědecký hororový příběh, který nás děsí už jen kvůli tomu, že podobně bychom mohli dopadnout i my. Ale zatímco od dinosaurů nás dělá desítky milionů let, neandrtálci se po Zemi procházeli ještě poměrně nedávno. Nová studie přišla s hypotézou, podle níž za kolapsem našich blízkých příbuzných mohla stát další věc, které se dnes děsíme - nízká porodnost.

Neandrtálská rodina na umělecké ilustraci

Neandrtálská rodina na umělecké ilustraci,zdroj: Profimedia.cz

Jak modelovat bez dat

Klimatické změny, přírodní katastrofa i nájezdy konkurenčního moderního člověka - i takové jsou hypotézy toho, proč jsou neandrtálci již minulostí. Nová práce Anny Degioanniové z Marseilleské univerzity přišla s jinou tezí - totiž možností, že neandrtálci měli problémy s plodností. Za účelem testování tohoto předpokladu vědci vytvořili počítačový model, který simuloval potenciální vývoj populace neandrtálců v období čtyř až deseti tisíc let. Tedy v rozmezí, v jakém neandrtálci podle paleontologických nálezů prokazatelně existovali.

Ze simulace vyplynulo, že populace neandrtálců mohla během 10 tisíc let přirozeně zaniknout, pokud na daném území její počet klesl pod 5000 jedinců za předpokladu, že porodnost mladých neandrtálských žen (pod 20 let) poklesla jenom o 2,7 procenta. Pokud by porodnost klesla o osm procent, populace by se zhroutila do 4000 let.

Ačkoliv jde "pouze" o simulaci, práce je první studií svého druhu snažící se najít empiricky podložené modely toho, proč neandrtálci vymizeli. Nebylo by to poprvé, co biologické problémy mohly zapříčinit kolaps populace nějakého druhu. Dva roky nazpět se objevila svého druhu podobná studie, podle níž něco takového bylo možná částečně osudné i dinosaurům.

Podle týmu Gregoryho Ericksona z Floridské státní univerzity totiž dinosauři inkubovali své mladé příliš dlouho. Než se prehistorická populace vylíhla, trvalo to tři až šest měsíců dle různého druhu. To bylo příliš pomalé a zhoršovalo to vyhlídky dinosaurů v konkurenčním zápolení s jinými živočichy.

Hypotéza, nikoliv teorie

Dlužno ale zmínit, že jenom podobný nešvar zřejmě nemohl být osudný ani dinosaurům ani neandrtálcům - byl to až příchod nějakého dalšího problému, který vytvořil tlak, z něhož se daní tvorové již nemuseli probrat. Otázka, jak dobře či špatně neandrtálci vyšli ze soupeření s námi, je tak i nadále otevřená. Navíc dnes víme, že v naší vlastní DNA je nemalý podíl DNA neandrtálců. Svého druhu tedy došlo na jisté propojení obou druhů.

Je však dobré znovu zdůraznit, že aktuální práce je především hypotézou. V reálu nám bez nějakého sčítání neadrtálského lidu na její ověření jednoduše schází validnější údaje. Kdo by navíc chtěl projektovat předpoklady práce na dnešní společnost, našel by zásadní rozdíly. Práce Degioanniové operuje s nízkou porodností neandrtálských žen - dnes se však častěji skloňuje spíše neplodnost u moderních mužů.

Typicky se tak děje kvůli tezi o ubývajícím počtu spermií. Ani zde to však není tak snadné. Metodika výpočtu spermií se totiž v průběhu dekád značně lišila - a stejně tak se lišila i spolehlivost podobných kalkulací. Inherentní neplodnost je přitom po dobu klesajícího počtu spermií více méně stejná. Nezdá se tedy, že bychom dnes měli podobné biologické problémy, jaké možná mohly stát za poklesem počtu neandrtálců.

Nejnovější model úbytku neandrtálců je tedy nutné brát jako zajímavou, ale velmi obtížně prokazatelnou hypotézu.

Studie byla publikována v PLOS ONE

Tagy: neandrtálci paleontologie paleoantropologie věda a poznání