Koncept "jednoty" (neboli v originále "oneness") lze popsat způsobem tak stručným a výstižným, jak se jen od ezotericky laděné terminologie dá očekávat. Paradoxně totiž platí, že mnozí lidé si jednotu vykládají poněkud odlišným způsobem. S principem oneness dnes přímo pracují některé větve hinduismu, velmi populární je idea v New Age kultech a najít by se dal v dalších vírách jako idea propojení všech živých bytostí na základě jednoduchého společného principu.

Stejně lze však na ideu nahlížet i obráceně a například tvrdit, že pod ni spadá i křesťanský monoteismus sjednocující vše pod jediného boha. Reálně lze prapůvodní ideu vedoucí k monoteismu vystopovat až do starověké platónské filozofie - nejde tedy o novou myšlenku. A pokud to ještě jednou obrátíme - na tom, že do nějaké míry je realita propojena, se shodne i fyzika. Jenom opět jinou kategorií třeba formou interakce částicového světa.

Možná je to právě tato široká "definice", kvůli čemu si koncept jednoty zasloužil tak výraznou chválu ve studii Laury Marie Edinger-Schonsové z německé Mannheimské univerzity. Její práce se totiž ve dvou separátních fázích zaměřila na hledání toho, jaká víra (ne nutně spojená s náboženskými doktrínami) přináší největší subjektivní uspokojení. Její dva průzkumy zahrnuly téměř 75 tisíc lidí a ukázalo se na nich, že víra ve vágně definovanou jednotu naplňuje představitele různých náboženství i ateisty.

V první části odpovídalo formou dotazníku 7000 lidí. Reagovali na otázky typu "Věřím, že vše na světě je založeno na společném principu" nebo "Všechno na světě je vzájemně závislé a vzájemně se ovlivňuje". Na této obecné definici se nakonec shodli. Nejde však jenom o obecné myšlenky, ale především subjektivní pocit k životu vůči ideji jednoty, který měli participanti popsat.

Částicový fyzik možná odkývá, že na kvantové úrovni spolu částice interagují, a dávají tak podobu světa, kterou vidíme. To ale neznamená, že tuto interakci musí vnímat jako cosi vznešeného nebo že si podle toho řídí svou životní filozofii. Jednotu Ediner-Schonsové je tedy třeba vnímat jako osobní prožitek reality účastníků, nikoliv obecné tvrzení.

Kmenová buňka víry

Navazující práce každopádně zjistila významnou korelaci mezi přesvědčením o jednotě a spokojeností se životem. Co více, data naznačovala i skutečnost, že lidé s vyšší spokojeností dosáhnou i na vyšší akademický úspěch (většina participantů první studie byla z univerzity) nebo lepší zdraví ve stáří. Nakonec finální studie na 67 tisících lidech stopovala jednotu napříč různými skupinami vyznání od judaismu, přes islám, buddhismus a hinduismus až po formy křesťanství, plus čtvrtina participantů této studie byli ateisté.

Také tato práce potvrdila korelaci mezi spokojeností a pocitem jednoty. Ukázala také některé překvapivé rozdíly napříč vírami a přesvědčeními. Ateisté vykazovali nejmenší průměrné přesvědčení v popsaný koncept jednoty, největší však měli překvapivě muslimové. Z dat podle Edinger-Schonsové také vyplynulo, že když byla zohledněna přesvědčení o jednotě, mnoho pozitivních účinků náboženské příslušnosti na spokojenost zaniklo. Jinými slovy, jednodušší spiritualita je zřejmě více uspokojující forma náboženské víry než větší organizované církve. 

"Pocit, že existujete pospolu s jakýmsi s nadpozemským principem, životem, světem, dalšími lidmi nebo dokonce aktivitami, bývá předmětem v různých náboženských tradic, ale také jej můžeme najít v širokém spektru vědeckých výzkumů z různých oborů," uvedla Edinger-Schonsová, "Výsledky této práce ukazují významný pozitivní vliv víry v takovou jednotu na spokojenost se životem, dokonce tak moc, že přepisuje původní náboženské přesvědčení."

Je samozřejmě třeba zmínit, že výsledky metodologie můžou dát jenom omezená data. Dotazníky jsou sice validní systém sběru informací, mají však své zjevné limity. Bylo by zajímavější například sledovat pomocí magnetické rezonance projevy mozku nebo hormony produkované při manifestaci pocitu jednoty - o podobných technikách sběru na 70 tisících lidech si ale můžeme nechat jenom zdát. Také autorka sama dodala, že všichni účastníci studie pocházejí z Německa, což může zjištění podobně kalit. A, jak už padlo v úvodu, pod jednotu se paradoxně vejde značná škála definic.

Zdá se však, že právě proto by pojem "oneness" mohl být užitečný jak pro psychologické účely, tak i chápání mechanismu vzniku náboženské víry jako takového.

Výzkum publikoval časopis Psychology of Religion and Spirituality pod hlavičkou American Psychological Association.