"Vzdor závažnosti, prevalenci a rizikům nespavosti se jen několik studií zaměřilo na její biologické příčiny," sdělil ke studii profesor Van Someren, specialista na spánek i insomnii. "Nespavost je příliš často odmítána s odůvodněním, že 'vše je jen ve tvé hlavě'. Náš výzkum přináší novou perspektivu, totiž možnost, že nespavost se ukrývá také v genech." Someren se svou kolegyní, profesorkou Danielle Posthumaovou a jejich týmem provedl sekvencování genů u víc než 113 tisíc lidí.

U těch, kteří trpí nespavostí, experti zřejmě našli sedmero společných genů odpovědných za regulaci transkripce při replikaci RNA a za exocytózu, což je proces uvolňování molekul buňkami za účelem komunikaci s jejich prostředím. To by samo o sobě vadit nemuselo, jeden z identifikovaných genů jménem MEIS1 byl však již v minulosti spojen s dvěma dalšími spánkovými poruchami, především se syndromem neklidných nohou, při němž má pacient problém usnout kvůli neustálému "tikavému" pohybu nohou.

Ve spolupráci s mnichovským Institutem neurogenetiky se odborníci z Nizozemska domnívají, že specifická varianta genu MEIS1 může být spoluodpovědná jak za neklidné usínání známé ze syndromu neklidných nohou, tak i proud neklidného vědomí známý především insomniakům.

To přitom není vše. Výzkumníci se totiž rovněž domnívají, že identifikované geny by rovněž mohly být spojený s jinými poruchami, které byly prozatím vysvětlovány zejména nevalným "psychickým stavem" pacienta.

Odhalené geny totiž zřejmě můžou souviset i s neurózami, úzkostnými poruchami, depresemi a dalšími podobnými stavy. "Jde o zajímavé zjištění, protože tyto charakteristiky mají tendenci jít ruku v ruce s nespavostí. Teď víme, že to je částečně způsobeno sdíleným genetickým základem," říká neurovědkyně Anke Hammerschlagová.

Objev slibuje zajímavé novinky pro psychiatrii a psychologii, které by v středně dlouhém horizontu mohly tradiční psychofarmaka i terapie obohatit o boj s poruchami přímo na genetické úrovni.

Genetické manko

Vyšší náchylnost některých lidí k vážnějším psychologickým poruchám jako je autismus nebo bipolární porucha je známá delší dobu. Nyní však byly přímo identifikovány geny, které rovněž mohou za epidemii méně významných neuróz.

Ačkoliv jsou podobné stavy často shazovány zejména na "moderní společnost a turbulentní dobu", vlivy hektického životního stylu sice mohou akcelerovat nástup nespavosti a dalších poruch, člověk si však predispozice k oběma nese již ve svém genetickém vybavení. Svědčí o tom i příklady insomnie nebo syndromu neklidných nohou z minulých století před nástupem moderní civilizace.

Statistika rovněž naznačuje rozdílnou inklinaci mezi muži a ženami, což nasvědčuje, že biologických důvodů k nespavosti může být skutečně vícero a některé ještě odhaleny nebyly.

"Rovněž jsme zjistili rozdíl mezi muži a ženami, pokud jde o prevalenci: ve vzorku, který jsme studovali, zahrnují především osoby starší než padesát let, 33 procent žen hlásí, že trpí nespavostí, u mužů to bylo 24 procent," upřesnil Posthuma. Přesnou mechaniku biologických příčin, kterými identifikované geny narušují spánek, vědci zatím nerozluštili. Když však lépe vědí, kam se dívat, šance na odhalení biologických kořenů nespavosti se výrazně zvyšuje.

Rizikové geny mohou již brzy pomoct s léčbou pacientů i bez pochopení jejich nežádoucích funkcí - psychologové totiž budou mít možnost si ověřit, zda je jejich nositelem pacient stěžující si na nespavost. Podle výsledku pak mohou nastavit i typ léčby a určit, jestli pacient insomnii "v sobě" či je jejím původcem jenom skutečně psychický stav.

Do budoucna je pak možné si představit léky, které budou projevy biologických pochodů daných geny tlumit a díky tomu by šlo léčit či zvládat nejen nespavost, ale i další neurotické stavy.

Skutečnou zkouškou medicíny by však bylo přímé odstranění nežádoucích genů či jejich nežádoucích účinků (bez ohrožení primární funkce genů). To už bude úkolem pro hypotetické genové terapie budoucnosti, jichž se možná dočkáme až po roce 2040 a dále. Již dnes však pacienti s insomnií mohou snad o něco klidněji spát s vědomím, že na horizontu se rýsuje šance na zlepšení.