Vědci nalezli zvláštní kámen. Opravdu zvláštní. Vypadá jako meteorit, ale svým složením se nápadně podobá horninám, které vznikají hluboko v pozemském v oceánu.

Analýza, kterou provedli, je přivedla k pozoruhodnému vysvětlení: hornina byla vytržena ze Země, tisíce let letěla vesmírem a nakonec se „poslušně“ na naši planetu vrátila.

Poklad ze saharské pouště

Meteorit byl nalezen v saharské poušti, v oblasti Maghrebu a před pěti lety ho koupil v Maroku Albert Jambon, profesor geologie z pařížské Sorbonny. Hornina o hmotnosti 646 gramů dostala označení Northwest Africa 13188.

Celkový pohled na Northwest Africa 13188. | zdroj: kredit-Albert Jambon

Vědci při rozboru chemického složení zjistili, že v něm převažují dva minerály – plagioklas a pyroxen. Tvoří zhruba tři čtvrtiny meteoritu.

Dále se tým podíval na izotopové složení horniny, zejména na kyslík. Chemické vlastnosti prvků jsou definovány počtem protonů v jejich jádře a počtem elektronů, které obíhají kolem jádra. Mohou se vyskytovat ve variantách lehčích nebo těžších, což závisí na počtu neutronů v jádře.

Kyslík není výjimkou. Téměř všechen kyslík na naší planetě je typu ¹⁶O (obsahuje osm protonů a osm neutronů). V přírodě se však ve zlomcích procenta vyskytuje také ¹⁷O a ¹⁸O. Různá nebeská tělesa mají různé podíly těchto variant, takže vědci je mohou použít jako otisk prstu ke sledování místa, odkud objekt pochází.

Minerály a izotopové složení Northwest Africa 13188 naznačují, že tato hornina je pozemská. Má stejné chemické složení jako vulkanické horniny na Zemi.

Na to, že je také meteoritem, zase upozorňuje její lesklý roztavený povlak nazývaný fúzní kůra. Tato kůra se tvoří, když vesmírné kameny prolétají zemskou atmosférou. Bylo by obtížné ji napodobit v pozemských podmínkách.

Tomu, že hornina přiletěla z vesmíru však nejvíc nasvědčuje koncentrace izotopů berylia, helia a neonu.

„V NWA 13188 jsou hladiny těchto prvků vyšší než hladiny nalezené v jakékoli hornině na Zemi, ale nižší než v jiných meteoritech. To odpovídá tomu, že tato zajímavá hornina mohla strávit dva tisíce až několik desítek tisíc let ve vesmíru, než znovu vstoupila do atmosféry,“ cituje magazín Space Jérôme Gattacceku, geofyzika z Francouzského národního centra pro vědecký výzkum, který vedl analýzu meteoritu.

Gattaccekův tým v představení analýzy na webu letošní Goldschmidtovy konference o geochemii v Lyonu píše: „Materiál pocházející z nebeského tělesa, které dosáhne nezávislé dráhy kolem Slunce nebo jiného nebeského objektu a které je nakonec původním tělesem znovu pohlceno, by měl být považován za meteorit. Je obtížné stoprocentně prokázat, že se to stalo. Vše tomu nicméně nasvědčuje.“

Vymrštil ho asteroid

Výzkumníci předpokládají, že kámen byl vymrštěn do vesmíru poté, co na Zemi zhruba před 10 000 lety dopadl asteroid. Jinou přírodní událostí, která je schopna katapultovat horniny do vysokých nadmořských výšek, je sopečná erupce. Vědci ji ale pokládají za vysoce nepravděpodobnou.

Připomínají, že horniny při loňské gigantické erupci podmořské sopky Hunga Tonga-Hunga Ha'apai dosáhly výšky „pouhých“ 58 kilometrů, což je daleko pod okrajem zemské atmosféry.

Horninu vědci klasifikovali jako neseskupený achondrit. Meteority tohoto typu jsou staré 4,5 miliardy let, tedy stejně jako Sluneční soustava. Pokud je však NWA 13188 skutečně pozemský kámen, musí být mnohem mladší.

Nyní výzkumníci provádějí další analýzy, aby určili stáří horniny a lépe pochopili, co se s ní stalo a jak se mohla dostat ze Země do vesmíru.