Lidé neovládají svá těla, stávají se agresivními tvory. Prolézá jimi parazit – houba, která řídí každé jejich rozhodnutí, každé gesto i pohyb. Šíří se z člověka na člověka a ohrožuje lidstvo.   

Zkáza, kterou houba vyvolává, je hlavním motivem seriálu ‚The Last of Us‘, postapokalyptického hororu od společnosti HBO zasazeného do blízké budoucnosti, který byl natočen na motivy stejnojmenné videohry pro Playstation 3 a 4 z herního studia Naughty Dog

Jeho tvůrci (scénář napsal autor Černobylu Craig Mazin) se inspirovali skutečnou houbou cordyceps, která dnes napadá hmyz, zejména mravence. Nakažení jedinci opouštějí kolonii, zakusují se do listu a čekají na smrt.

Po ní jim z hlavy vypučí houba a začne rozsévat své spory. Těmi se snaží nakazit nové hostitele poté, co ten původní zahyne.

Je fikce z ‚The Last of Us‘ vskutku jen fikcí? Nejsou tyto houby hrozbou i pro lidstvo?

Přeskočit na člověka? To je sci-fi

Cordyceps skutečně ve světě hmyzu způsobují strašlivé infekce, zejména druh Ophiocordyceps unilateralis, který infikuje mravence rodu Camponotus. Tyto „zombie houby“ jsou také rozšířené. Celkem je známo 35 druhů ophiocordycepsů, experti však předpokládají, že jich může být až šest stovek.

Životní cyklus zombie mravenců napadených parazitickou houbou Ophiocordyceps unilateralis. Spory houby infikují mravence (dole uprostřed) a způsobí, že vyleze na stonek rostliny, kde se čelistmi přichytí k listu (vlevo) a zahyne. Houba roste uvnitř mravence a pohlcuje jeho tkáně, dokud z jeho hlavy (nahoře uprostřed) nevyroste plodnice. Plodnice pak uvolní spory (vpravo nahoře), které infikují jiného mravence (dole uprostřed). | zdroj: Profimedia

Nenechte se ale strhnout filmovým scénářem. Šance, že houba přeskočí na člověka, je mizivá.

„Ve filmu jisté logické souvislosti jsou, ale v reálném životě se to patrně nikdy nestane. Ačkoliv se v budoucnu vlivem změny klimatu a s ní související migrace druhů očekává vyšší riziko zoonotického přenosu nemocí, tedy přenosu ze zvířat na lidi, patogeny obvykle potřebují určitou mezidruhovou příbuznost a blízkost,“ cituje magazín National Geographic genetika Iana Willa, který se těmito houbami zabývá na Univerzitě střední Floridy (University of Central Florida).

Will upozorňuje, že nejčastěji na nás přecházejí infekce od jiných druhů savců a z hospodářských zvířat žijících v naší blízkosti. Právě tato zvířata se s námi potkávají nejvíc, a tím se zvyšuje šance, že se náhodná mutace patogenu s „klíčem“ k lidským buňkám setká s našimi buňkami.

Mravenci a hmyz také leckdy žijí poblíž lidí, nejsou to však příbuzní tvorové. Zatímco s netopýry sdílíme kolem 96 procent genů, s mravenci zhruba 33 procent.

U netopýrů musíme za společným předkem jít 80 milionů let zpátky, u mravenců ho najdeme až zhruba před 610 miliony let.

Adaptace na konkrétní druhy mravence trvala cordyceps zřejmě víc než 40 milionů let. Cordyceps přitom nemůže infikovat všechny druhy mravence, ale jen rod Camponotus.

Desítky milionů let by nejspíš trvalo i přeskočení cordyceps na některé druhy savců, kterými by ale nemuseli být lidé, upozorňuje Will.

„Přeskok cordyceps z jednoho druhu mravence na druhý je obtížný, ale přeskočit na člověka – to už je spíš sci-fi,“ říká tento expert.

Chrání nás teplota těl

Myšlenka, že teplota hraje roli při infekcích houbami, však není scestná.

Odhaduje se, že na světě existují miliony druhů hub, z nichž je pro člověka nebezpečných pouze několik stovek. Proč tak málo? Naší hlavní výhodou je teplota savčího těla. Při teplotě kolem 36 stupňů Celsia je lidský organismus pro úspěch houbové infekce příliš teplý – houbám obvykle vyhovuje teplota v rozmezí 25 až 30 stupňů.

„Jedním z důvodů, proč mají lidé infekce plísní (hub) na kůži, je právě skutečnost, že se tam mohou množit při nižší teplotě, než je teplota těla,“ vysvětluje v National Geographic Shmuel Shoham z lékařské fakulty Univerzity Johnse Hopkinse v americkém Marylandu.

„Obavy, že s dalším oteplováním nebude změna mezi teplotou prostředí a teplotou těla tak dramatická, jsou ale opodstatněné. Hypoteticky by to usnadnilo houbám, které se vyvinuly tak, aby odolávaly vyšším venkovním teplotám, přežít i uvnitř lidského těla,“ upozorňuje tento infektolog.

Teplota je ale jen jednou z našich přirozených obran. Stále máme také komplexní imunitní systém, který si dovede s řadou patogenů poradit. Covidová pandemie ale ukázala, že to nemusí platit pokaždé.

Výskyt nového pandemického patogenu, který se může snadno šířit mezi lidmi, je tedy reálný. Aby to byla pandemie parazitických hub, které nejsou ve světě savců známé, k tomu je ale potřeba bujná fantazie scenáristů.

Příliš ponurý scénář

Infekce vyvolaná houbou cordyceps je blízká tomu, co si představujeme pod pojmem „zombie“. Jejím výsledkem však není zánik mravenců.

Nakažení mravenci nenapadají zdravé druhy, byť z jejich těl se šíří spory, které je mohou nakazit. A dnes už také víme, že druhy hmyzu, které parazitická houba ohrožuje, si našly způsoby, jak rizika potlačovat. Evoluce zdokonaluje jejich imunitu. Zmíněná houba se navíc často stává obětí plísní, což její šíření kolonií mravenců potlačuje.

‚The Last of Us‘, v němž se lidstvo ocitá na hraně vyhynutí, je tak daleko temnější než skutečný dopad infekce na svět hmyzu.