Celý výzkum vychází z "Ainsworthova testu neobvyklých situací", experimentálního postupu původně koncipovaného pro zkoumání pouta mezi dětmi a jejich rodiči, který se ale osvědčil i u psů.

Při něm výzkumníci dovedou subjekty do jim neznámé místnosti, kde se následně v pravidelných intervalech střídají jejich pečovatelé, neznámé osoby a nikdo.

Děti i psi v něm vykazovali silnou vazbu ke svým pečovatelům a vnímali je jako záruku bezpečnosti – vyhledávali jejich blízkost; byli stresovaní, když tyto osoby odešly a radovali se, když se znovu objevily. Vnímali je jako ochránce, ke kterým se vždy mohli uchýlit.

Podle starších výzkumů měly slabší vazbu stejného typu vykazovat i kočky. Původní test však v případě ne úplně jednoznačných výsledků začal vyvolávat pochyby.

Nemohou být spíše důsledkem toho, že si kočka na nové prostředí nebo neustálé střídání přítomných už zvykla? Britští výzkumníci proto experiment prodloužili, vyrovnali časy, po které kočky zažívaly různé okolnosti a nechali je po nějaké době projít testem znovu. Podruhé se však lidé střídali v opačném prostředí.

Výsledky nového testu jsou slabě řečeno komplikované. Celého výzkumu se účastnilo pouhých 20 koček, z nichž dvě se navíc po celou dobu experimentu skrývaly v připraveném domečku! Závěry jsou tak založené na pouhých 18 jednotlivcích.

Majitele koček asi také nepřekvapí, že jejich chování bylo daleko různorodější a nevypočitatelnější než v případě dětí a psů.

Statistická analýza navíc ukázala, že mnoho vzorců jejich chování opravdu záviselo na pořadí v experimentu a ne na přítomnosti konkrétní osoby. Ze zbývajících výsledků nic nenasvědčovalo systematickému upřednostňování konkrétní osoby ani více nebo méně intenzivnímu prozkoumávání, otírání či hraní v něčí přítomnosti.

Jako by si kočky dělaly, co chtěly. Z relevantních výsledků ve prospěch silné vazby nakonec vyšlo jen to, že hlasitěji mňoukaly, když je opustil majitel než cizí člověk.

Kočky tak v experimentu nevykázaly silnou "bezpečnostní" vazbu na své chovatele. Dalo se ovšem čekat něco jiného?

Relativní nezávislost koček je všeobecně známou skutečností, stejně jako jejich silnější vazba k domovu než ke konkrétní osobě.

Se svými psovitými souputníky se zkrátka nemohou srovnávat. Soužití lidí se psy je daleko dávnějšího data a jejich divocí předkové, vlci, jsou silně vázáni na přísně hierarchickou smečku. Pouto mezi člověkem a psem je svou pevností unikátní.

Divoké kočky jsou převážně samotářské, byť i ty mohou někdy vytvářet volněji organizované smečky. A jako člena takové smečky berou i člověka – spíše rovnocenného partnera než pána. Vazba mezi kočkou a jejím chovatelem tak existuje. Jen je spíše volnější, což ostatně nepopírají ani autoři studie.