Vznik života, původ hlavních skupin pozemských organismů či kořeny fotosyntézy patří k nejzajímavějším, ale také nejožehavějším tématům moderní biologie. Vědci se tradičně při hledání odpovědí na tyto otázky obraceli ke zkamenělinám. Z doby před více než miliardou let známe ovšem jen hrstku fosilií, které navíc není snadné zařadit. "Molekulární hodiny" založené na postupném hromadění mutací nabízejí alternativní cestu, jak datovat nejdůležitější události pozemské evoluce. Ani ty však nejsou "bez much". Tradičně navíc udávaly ohromná časová rozmezí, kdy k milníkům evoluce mohlo dojít. Autoři nejnovější studie tohoto typu nicméně tvrdí, že se jim většinu překážek podařilo překonat…

Od objevu Higgsova bosonu, k velké nevůli částicových fyziků přezdívanému jako "Božská částice", letos uplynulo již šest let. Absence navazujících velkých objevů by mohla vyvolávat dojem, že částicová fyzika od té doby spí na vavřínech - ve skutečnosti však pokračuje v katalogizaci a ověřování vlastních výsledků. Nejnověji to je znát z ohlášení dlouho toužebně očekávaného pozorování rozpadu Higgsova bosonu na jiné fundamentální částice.

Nepatří mezi zvířecí celebrity, ve schopnostech si však nezadají s hvězdami populárních komiksů. Kdo? Nenápadní superhrdinové ze zvířecí říše. 

Vědci objevili na starých dubech v jihomoravských lužních lesích nad soutokem Moravy a Dyje nový druh brouka z čeledi kožojedovitých. Hnědočerný brouk s rozměry dosahujícími sotva půl centimetru dostal jméno kožojed moravský, uvedla Daniela Procházková z Biologického centra Akademie věd ČR.

I když korálové útesy zabírají méně než procento mořského dna, žije v nich 25 procent mořského života - biodiverzita nejrůznějších druhů je u korálových útesů dokonce vyšší než u tropických lesů. Tato velkoměsta moří jsou však v ohrožení. Stoupající teplota moří ohrožuje korály samotné, bez jejichž přežití stěží mohou korálové útesy hostit další formy života. Do roku 2050 hrozí zánik až 90 procent z nich - minimálně část korálů se však změně naštěstí začíná přizpůsobovat.

Chování psů může lidem někdy připadat podivné – konec konců, potřebu značkovat si své území močí jsme jako civilizace již dávno překonali! Při bližším pohledu se však mohou občas vyjevit nápadně podobné detaily. Nejnovější práce sledující chování menších psů tak přišla s možným zjištěním, podle něhož se i při značkování dá poměrně efektivně lhát a odstrašovat soupeře - stačí mířit vysoko!