Případy, kdy se lachtani páří tučňáky, jsou poměrně časté, ale rozhodně nejde říct, že by šlo o dobrovolný sex. Na rozdíl od trochu neortodoxního partnerského vztahu mezi makaky a srnami jelena siky, který překvapil vědce. Srna nejenže od sebe opici neodhání, ale ještě po něm "uklidí". 

Neuplynul ani týden od zveřejnění objevu jednoho z našich nejdávnějších příbuzných a paleontologové publikovali na stránkách prestižního časopisu Nature další průlomový objev odhalující roušku tajemství nad ranou evolucí zvířat. Nalezené zkameněliny tentokrát nepatří do příbuzenstva našich bezprostředních předků. To ovšem neznamená, že by nebyly zajímavé. Právě naopak. Veskrze nečekaným směrem totiž mění naše představy o prvních měkkýších.

Kdyby měli moderní savci soupeřit, kdo využívá nejobskurnější způsob komunikace, mohlo by se jejich zápolení pěkně protáhnout. Spektrum různých způsobů, kterými si předávají signály, totiž snese srovnání snad jen s možnostmi lidské techniky. 

Trilobiti jsou jedněmi z nejznámějších a nejprozkoumanějších pravěkých tvorů. Jejich zkameněliny se nachází v prvohorních vrstvách celého světa. V tuzemsku navíc trilobitům na popularitě přidává fakt, že jsou jejich pozůstatky nerozlučně spojené s rozvojem české paleontologie. Za zmínku v tomto ohledu stojí zejména Barrandien, oblast mezi Prahou a Plzní proslavená mnoha skvělými nalezišti pozůstatků prvohorních tvorů. 

Vydry si obvykle spojujeme s roztomilými obyvateli vodních toků, kteří prosluli svou hustou kožešinou. Kvalitní kožich je také důvodem, proč se s vydrami dnes setkáváme už jen řídce. Opravdoví milovníci živočišné říše si vybaví snad ještě impozantní a vysoce inteligentní vydry mořské ze severního Pacifiku, které mohou dosáhnout až váhy okolo čtyřiceti kilogramů a žádný problém jim nedělá ani louskání mušlí pomocí kamenů. Ani ty se ale nemohou rovnat třetihorním vydrám, které se podle čínských paleontologů proháněly mokřady provincie Jün-nan před zhruba šesti miliony lety.

Určitě jste si již mnohokrát posteskli, o kolik hůř chutnají zimní rajčata v porovnání s těmi letními. Dlouhý transport z teplejších krajů si vybírá svou daň, nemluvě o skladování, které často nemusí být ideální. Dlouhá doba od sklizně na stůl navíc vede k přednostnímu výběru variet s tuhou slupkou, které lépe odolají otlačení, a to bez ohledu na jejich další vlastnosti. Zkrátka, rajčata v zimních měsících nestojí za nic.