O invazních druzích a jejich nezřídka negativním vlivu na lokální ekosystémy toho bylo napsáno opravdu hodně. Některé z nich nemusí škodit vůbec a místní přírodu jen obohatí, zatímco jiné mohou vést až k úplnému rozvratu místního uspořádání. Jedna jejich skupina je ale obzvlášť destruktivní – savčí predátoři. Nejde ale o žádné lvy nebo tygry. Daleko větší paseku dokáží ve zranitelných ekosystémech nadělat "obyčejní" potkani, psi nebo kočky. 

Inteligenci u zvířat si obvykle spojujeme s lidoopy, v menší míře možná s delfíny, psy nebo papoušky. Právě s těmito zvířaty se lidé také nejčastěji pokoušeli "domluvit". Když pomineme nejstarší, spíše úsměvné, pokusy, ani experimenty s přímou komunikací příliš neuspěly. Na vině je hlavně velká bariéra mezi lidským zvukovým ústrojím a jeho zvířecími protějšky, případně mezi fungováním lidského a papouščího mozku. Větší úspěchy vědci zaznamenali s použitím symbolické komunikace.