Jeden autor kdysi krásně napsal, že jsou věci mezi nebem a zemí – například mraky. A i když pod nimi lidstvo žije od počátku věků, pořád nás dokážou něčím překvapit.

Žít si jako netopýr, to musí být legrace, ne? Na maškarní můžete chodit v převleku za myš, přes den si lebedíte hlavou dolů a v noci vyrážíte na lov, vybaveni přírodním sonarem. Jenže pro takového netopýra je ve skutečnosti noční lov bojem o signál.

Lachtani na ostrově Marion u pobřeží Antarktidy stále častěji znásilňují tučňáky. Odborníci se snaží zjistit, co je vede k tak neobvyklému sexuálnímu chování. 

Tání, probíhající na severním pólu, není nic, z čeho bychom se mohli nějakým způsobem radovat. V tomhle případě se ale výjimečně pozitivní zpráva váže k opačnému konci zeměkoule, kde led i sníh ustupují přirozeně v rámci antarktického léta, nabízejícího rok co rok možnost nahlédnout do časů raných polárních dobrodruhů.

Terry Gilliam z Monty Python měl na tohle téma jednu vtipnou animaci, ale tváří v tvář pravěké bestii, kterou se podařilo zrekonstruovat korejským paleontologům, by člověka smích rychle přešel...

Už jsme tu měli huňatou himalájskou kočku, ale tentokrát jsou na řadě jiní chundelatí mazlíčci. Jenom pozor na jejich sice maličké, ale přesto neodbytné zobáčky!