Kdo pamatuje na film Chobotnice z II. patra, ten si jistě vzpomene na scénu z dovolené, kam si vyrazí rodina Holanových. Namísto dovádění ve vlnách je ale ve vodě vyděsí černá hmota. Podobné překvapení čekalo i studenty oceánografického institutu v San Diegu, jenomže tentokrát za něj nemohla nafta.

Omlouváme se takhle po ránu všem arachnofobům, ale frajeřina, která se povedla týmu vědců z Manchesteru a Berlína, tu jsme si prostě nemohli nechat ujít. Podařilo se jim totiž rozhýbat model stovky milionů let vyhynulého pavouka.

Jedním z vděčných témat postapokalyptických filmů a knih je proměna, kterou podstoupí člověku důvěrně známá prostředí. Ruiny obydlených oblastí, do kterých se navrací příroda, ale známe nejenom z fikce.

Když říkáme, že má někdo „havaj“, myslíme tím většinou něco velmi poklidného a pozitivního. Jenže mít skutečnou Havaj znamená kromě blankytného moře a zátiší s palmami také mít za zády sopku.

Zatímco na zemském povrchu jsou kruhy v obilí nebo další podobné obrazce výsadou šikovných lidí, na mořském dně má tajemné útvary na starosti někdo úplně jiný...

Oblíbené úsloví „slyšet trávu růst“ má možná pokračování. Co když se poslouchá i samotná tráva? Přijde vám něco takového jako neslýchané? Tak dobře poslouchejte!