Příroda

Montréalský protokol bývá označován za nejúspěšnější mezinárodní environmentální smlouvu v dějinách. Od jeho podpisu v roce 1987 svět výrazně omezil výrobu a používání látek poškozujících ozón — chlorfluoruhlovodíků v ledničkách, aerosolech a klimatizacích. Ozónová vrstva se začala pomalu zotavovat. Jenže nová studie MIT a mezinárodního týmu vědců publikovaná v Nature Communications ukazuje, že obnova probíhá pomaleji, než modely předpokládaly — a příčinou je výjimka zakódovaná do samotného textu protokolu: látky používané jako průmyslové suroviny, tzv. feedstocky, z jeho omezení vyňaty nebyly. A unikají do atmosféry mnohem více, než se myslelo.

Životnost oxidu dusného v atmosféře se zkracuje rychleji, než vědci očekávali, a může to zásadně změnit klimatické prognózy pro zbytek století. Na tento trend upozorňuje tým z Kalifornské univerzity v Irvine, který analyzoval dvacet let satelitních dat amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).