Ruská invaze na Ukrajinu se promítá do politiky, ekonomiky, sportu a také – do spolupráce ve vesmíru.

Jejím symbolem je už téměř čtvrtstoletí Mezinárodní vesmírná stanice ISS. Na jejím provozu se podílejí Spojené státy (NASA), Rusko (Roskosmos), Evropa (ESA), Japonsko (JAXA) a Kanada (CSA). Financování stanice je dohodnuto do konce roku 2024.

Jenže vpád ruských vojsk byl tím, čemu se říká „game changer“. Pravidla hry se mění a nikdo si nemůže být jistý, co bude dál. Ani astronauti a kosmonauti na ISS.

Ředitel Roskosmosu Dmitrij Rogozin po oznámení prvních sankcí, kterým západní spojenci reagovali na ruský útok na Ukrajinu, začal vyhrožovat: „Pokud zablokujete spolupráci s námi, kdo zachrání ISS před nekontrolovatelným sestupem z oběžné dráhy a pádem na území Ameriky nebo Evropy? ISS nelétá nad Ruskem, všechna rizika jsou na vaší straně. Jste na ně připraveni?“

Rogozin narážel na to, že ruská část stanice obsahuje motory, které ISS, vlivem atmosféry pomalu klesající k Zemi, pomáhají udržovat na stabilní orbitě. (Avšak zapomněl, že stanice letí i nad Ruskem).

мусором, коим ваши талантливые бизнесмены загадили околоземную орбиту, производится исключительно двигателями российских грузовых кораблей "Прогресс МС". Если заблокируете сотрудничество с нами, кто спасёт МКС от неуправляемого схода с орбиты и падения на территорию США или...

— РОГОЗИН (@Rogozin) February 24, 2022

Americká NASA to odbyla prohlášením, že spolupracuje se všemi partnery, včetně Roskosmosu.

Západ by měl problém. Ale zvládnutelný

Milan Halousek na webu Česko astronomické společnosti upozorňuje, že fatální roztržku, která postihne  ISS, nelze vyloučit. „V jejím případě se jeví se jako nejpravděpodobnější varianta rozdělení ISS na dvě menší orbitální stanice,“ píše Halousek na webu České astronomické společnosti Astro. Ve své analýze však zdůrazňuje, že provoz dvou samostatných stanic by byl komplikovaný.

Po rozdělení stanice, jejíž první modul byl vynesen na oběžnou dráhu 20. listopadu 1998, by se Rusko nemohlo nadále spoléhat na přesnou stabilizaci své stanice na oběžné dráze, protože potřebné silové gyroskopy, které tuto činnost zastávají, jsou na mezinárodním segmentu ISS.

Mezinárodní segment rovněž obsahuje drtivou většinou energetických zdrojů ISS. Solární panely, baterie, distribuční pole, veškerá elektronika potřebná k fungování energetického systému stanice je na mezinárodní části, včetně většiny dalšího potřebného zařízení, umístěného na centrálním nosníku ISS, který je také ukotven na americkém modulu. A v mezinárodním segmentu stanice jsou také setrvačníky, které slouží ke stabilizaci.

Po rozpojení ISS mezi moduly Unity a Zarja by ruská část zůstala téměř bez elektrické energie, mezinárodní bez možnosti výraznější korekce dráhy stanice.

Úpravy dráhy mezinárodní části ISS by nicméně podle Halouska bylo možné provádět motory připojených nákladních lodí Cygnus (společnost Northrop Grumman) a Dragon (společnost SpaceX).

„Pro NASA by to znamenalo plánovat lety nákladních lodí Dragon a Cygnus tak, aby byla vždy některá z nich u ISS připojena. To ale není až tak nezvládnutelný problém,“ píše Halousek.

Rusům by chyběla energie

Ruský segment by po případném rozdělení ISS zůstal téměř bez zdrojů energie. Malé množství energie by nová malá stanice mohla získat ze solárních panelů na připojených lodích Sojuz a Progress a z panelů na svých modulech.

To je však jen část energie, kterou komplex potřebuje. Vývoj, doprava, instalace a zprovoznění nových výkonných solárních panelů je pro Roskosmos činnost technicky náročná a v potřebném čase nezvládnutelná, upozornil expert.

Ve své analýze dospěl Halousek k závěru: „Po rozdělení ISS na dvě samostatné orbitální stanice by americký/mezinárodní segment byl pravděpodobně i nadále provozuschopný, ruský nikoliv.“