Skluzy v sedimentech pod antarktickým mořským dnem vyvolané změnou klimatu mohou způsobit gigantické tsunami, varuje studie publikovaná v magazínu Nature Communications.

Vědci to zjistili z vrtů do sedimentových jader, které leží stovky metrů pod mořským dnem v Antarktidě. Jejich analýza ukázala, že během předchozích období globálního oteplování před 3 miliony a 15 miliony let se vytvořily volné vrstvy sedimentů, které se sesunuly a poslaly na sever mohutné tsunami.

Nyní se oceány ohřívají vlivem klimatických změn, proto je podle vědců reálné, že se tyto vlny mohou opakovat.

Vyčteno ze sedimentů

„Podmořské sesuvy jsou významným geologickým hazardem. Jsou schopny vyvolat tsunami, která povede k obrovským ztrátám na životech… Výsledky naší studie upozorňují, že musíme porozumět tomu, jak globální změna klimatu může ovlivnit stabilitu antarktické oblasti a jaký se v ní může ukrývat potenciál pro budoucí tsunami,“ cituje žurnál Live Science spoluautorku studie, hydroložku Jenny Galesovou z Plymouthské univerzity.

Poprvé nalezli vědci důkazy o dávných sesuvech půdy u Antarktidy v roce 2017 ve východní části Rossova moře. Pod těmito sesuvy jsou uvězněny vrstvy tenkých sedimentů napěchované zkamenělými mořskými živočichy.

Do oblasti se experti vrátili v roce 2018 a provedli hluboké vrty v mořském dnu, aby získali sedimentová jádra – dlouhé tenké válce zemské kůry, které vrstvu po vrstvě vydávají svědectví o geologické historii oblasti.

Analýzou těchto jader vědci zjistili, že vrstvy tenkých sedimentů se vytvořily během dvou období. Jedno nastalo zhruba před 3 miliony let a druhé před 15 miliony let.

Během těchto epoch byly vody kolem Antarktidy o tři stupně Celsia teplejší než v současnosti, což vedlo k explozi populace řas, které po svém odumření vyplnily mořské dno kluzkým sedimentem. Oblast se tím stala náchylnou k sesuvům.

„Během následujících chladných klimatických období a dob ledových byly tyto kluzké vrstvy překryty silnými vrstvami hrubého štěrku, který přinesly ledovce a ledové hory,“ popisuje další vývoj Robert McKay, ředitel Antarktického výzkumného centra v novozélandském Wellingtonu a vedoucí vědecké expedice Ocean Discovery Program 374, která v roce 2018 odebrala v Antarktidě sedimentová jádra.

Spouštěč minulých sesuvů v oblasti není s jistotou znám, ale výzkumníci odhalili nejpravděpodobnějšího viníka: tání ledovců vyvolané oteplováním klimatu.

Ukončení periodických dob ledových na Zemi způsobilo ústup ledových příkrovů. Tím se snížilo zatížení zemských tektonických desek, které začaly stoupat. Takovému jevu se říká izostatický odraz.

Poté, co se vrstvy sedimentů nahromadily v dostatečné tloušťce, vyvolal izostatický odraz v Antarktidě zemětřesení. Otřesy způsobily, že hrubý štěrk na vrcholu kluzkých vrstev sjel z okraje kontinentálního šelfu a vyvolal sesuvy, které odstartovaly tsunami.

Rozsah a velikost dávných oceánských vln není znám, ale vědci upozorňují na dva poměrně nedávné podmořské sesuvy, které vyvolaly obrovskou tsunami a způsobily značné ztráty na životech: V roce 1929 tsunami o výšce 13 metrů zabila 28 lidí u pobřeží Newfoundlandu a v roce 1998 na Papui-Nové Guineji přílivová vlna vysoká 15 metrů připravila o život nejméně 2 200 ostrovanů.

Zopakuje se historie?

Pod antarktickým mořským dnem je dnes pohřbeno mnoho vrstev sedimentů a ledovce na vrcholu pevniny tají. Tato situace naznačuje, že sesuvy půdy a tsunami se mohou během globálního oteplování opakovat.

„Na vnějším kontinentálním šelfu jsou stále stejné vrstvy. Šelf je tedy připraven na další takové sesuvy, byť nevíme, zda se spustí,“ říká McKay.

„Jako možný spouštěč jsme ve studii určili izostatický odskok, ale mohly by jim být i klimaticky regulované změny v oceánských proudech působící na erozi sedimentů v klíčových místech kontinentálního šelfu. Také ty by mohly vyvolat sesuv svahů. V budoucích studiích bychom každopádně možné varianty měli vyhodnotit pomocí počítačových modelů,“ navrhuje paleoceánograf Robert McKay.