Kolem jižního pólu se rozkládal deštný prales s bažinatou půdou, plný rozmanitých rostlin i živočichů. Jeho pozůstatky doložily rozbory vrtů u západního pobřeží Antarktidy.

Sopky místo komínů

Když geovědci před pěti lety prováděli z paluby lodi Polarstern vrty pod mořským dnem u západního pobřeží Antarktidy, 900 kilometrů od jižního pólu, povšimli si, že vzorky půdy, které vytáhli z hloubky kolem třiceti metrů, kontrastovaly se složením sedimentu blíže ke dnu.

Mapa Antarktidy z doby před 90 miliony let. Křížek označuje místo, kde geovědci prováděli vrty. | zdroj: Profimedia

„Už při počátečních hodnoceních na palubě nás tato vrstva sedimentů zaujala. A hned první předběžné analýzy ukázaly, že v hloubce 27 až 30 metrů pod mořským dnem jsme narazili na vrstvu původně vytvořenou na pevnině, ne v oceánu,“ řekl geolog Johann Klages z Helmholtzova centra pro polární a mořský výzkum v německém Mainzu magazínu Vox.

Pozdější zevrubné analýzy pomocí rentgenové počítačové tomografie, které se protáhly do dalších let, objevily stopy po pylech a výtrusech – pozůstatky po deštném pralese, který pokrýval Antarktidu před 90 miliony let.

„Četné pozůstatky rostlin ukazují, že v Antarktidě byl hustý bažinatý les,“ píší vědci ve studii sedimentů v časopise Nature. Tento les přirovnávají k deštným pralesům, jejichž zbytky se dochovaly na Severním ostrově Nového Zélandu.

Před devadesáti miliony let panovalo na Zemi mimořádně teplé podnebí. Vysoké koncentrace atmosférického oxidu uhličitého přispěly k tomu, že se roztavily polární ledové štíty a hladiny oceánů vystoupily až o 170 metrů výše, než jsou v současnosti.

Množství skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, tehdy zvýšila silná vulkanická činnost. Nejen povrchové, ale i podmořské sopky, chrlily do ovzduší velké množství CO₂, který planetu ohříval a zvyšoval asimilační schopnost zelených rostlin, a tím množství biomasy.

 

Z biologických a biochemických dat ze vzorků půdy výzkumníci modelovali, jaké bylo v Antarktidě před 90 miliony let klima a odhadovali koncentraci CO₂. Zjistili, že průměrná teplota převyšovala 12 stupňů Celsia (v Česku je 5,5 až 9 stupňů) a v ovzduší bylo 1120 až 1680 částeček CO₂ z milionu – ppm (nejvyšší naměřená hodnota na planetě v posledních desetiletích dosáhla 409,73 ppm).

Pohled do budoucnosti

Vědci pokládají analýzu sedimentů za zdroj poznatků, který jim pomůže porozumět vazbám mezi koncentrací oxidu uhličitého a polárním podnebím.

„Musíme se podívat do těchto extrémních klimatických podmínek, které se již na planetě odehrály, protože nám ukazují, jak může vypadat skleníkové klima budoucnosti,“ upozornil Johann Klages.

Pravda, leckomu se představa zelené Antarktidy s bujnou vegetací, kde se dá chodit v tričku s krátkými rukávy, může zamlouvat. Druhou stranou mince je však o 170 metrů vyšší hladina oceánů a moří – tak jako před 90 miliony let.

Zpráva, kterou počátkem dubna vydal Mezivládní panel OSN pro změny klimatu (IPCC), odhaduje, že lidstvo má pouhé tři roky na odklon od fosilních paliv, jinak hrozí rychlé oteplování. Taková prognóza naznačuje, že deštného pralesa na jižním pólu by se naši potomci mohli dočkat dřív, než si dnes myslíme.

Odvrácená strana antarktického pralesa - zatopený londýnský Big Ben. | zdroj: Profimedia