Sopka Hunga Tonga-Hunga Ha'apai v jižním Pacifiku se zapsala do knih rekordů. Nová analýza dat ukazuje, že její erupce z letošního 15. ledna vynesla vodní páru až na hranici vesmíru.

Takový úkaz ještě nikdo u žádného vulkánu nezaznamenal.

Co víc, erupce vyvolala největší koncentraci blesků, jaká kdy byla pozorována. Byla ještě zářivější než erupce sopky Krakatoa, ležící mezi indonéskými ostrovy Jáva a Sumatra, v roce 2018.

Erupce Hunga Tonga také uvolnila tolik energie, že narušila ionosféru, ionizovanou vrstvu zemské atmosféry, do míry srovnatelné s geomagnetickou bouří vyvolanou nabitými částicemi Slunce.

Erupce, která se přihodí jednou za život

Seismologové, geofyzici a oceánografové popsali tyto a další superlativy erupce počátkem tohoto týdne při několika prezentacích v Chicagu a na podzimním zasedání Americké geofyzikální unie.

„Ohromující. Jsou to pozorování, ke kterým se dostanete jednou za život," cituje magazín Science News Larryho Paxtona, astrofyzika z Laboratoře aplikované fyziky Univerzity Johnse Hopkinse v americkém Marylandu.

Paxton se svými spolupracovníky studoval data ze sondy NASA TIMED na oběžné dráze Země.

„V den erupce,“ řekl Paxton, „přístroj Ultraviolet Imager odhalil něco neobvyklého: Ve vzdálené části ultrafialového záření se v satelitních datech objevila kulatá skvrna, která se přesně shodovala s polohou sopky. V tomto místě poklesly UV emise.“

Přístroj nevidí nic v atmosféře pod 100 kilometry nad mořem. Tato vzdálenost, nazývaná Kármánova hranice, je přitom pokládána za začátek vesmíru. To znamená, že nějaký druh emitovaného materiálu –s největší pravděpodobností vodní pára z podmořské sopky – dosáhl dostatečně vysoko do vesmíru, aby na určitou dobu pohltil ultrafialové záření.

Vědci již dříve odhadovali, že erupce se rozšířila za stratosféru až do mezosféry, která se nachází ve výšce od 50 do 80 kilometrů nad mořem.

Nová zjištění naznačují, že sopka při erupci dosáhla ještě výš.

Největší blesková událost

Chris Vagasky, meteorolog společnosti Vaisala se sídlem ve finském městě Vantaa, který se specializuje na sledování blesků, analýzou dat z globální sítě zjistil, že v den erupce udeřilo na sopce a kolem ní nejméně 400 000 blesků. To je o řád víc než počet blesků v dosud největší zaznamenané supercele.

„Byla to nejextrémnější blesková událost, jakou kdy globální síť zaznamenala,“ řekl Vagasky.

Část výbušné energie sopky se dostala do ionosféry, vrstvy zemské atmosféry, která se vyskytuje od 80 do 100 kilometrů nad mořem. Tato vrstva je tvořena částečně ionizovaným plynem (plazmatem) a obsahuje volné nosiče elektrického náboje.

Vlny atmosférického tlaku z erupce se šířily do vesmíru a posouvaly plazma, které se vlnilo podél magnetických siločar Země.

„Bylo to, jako když drnkáte na strunu kytary,“ popsala svá pozorování Claire Gasqueová, fyzička z Kalifornské univerzity v Berkeley.

V blízkosti sopky tento účinek na ionosféru předčil dopad sluneční geomagnetické bouře, která propukla 14. ledna. Navzdory geomagnetické bouři dominovala sopka změnám v dynamice ionosféry.

„Většina lidí si myslí, že vesmírné počasí je způsobeno slunečními vlivy. Ale data naznačují, že sopka může mít stejnou sílu,“ upozornila Gasqueová.

Sopka každopádně může překonat další rekordy, upozorňují vědci. Analýza dat z její erupce pokračuje.

_______________________________

Výbuch sopky Hunga Tonga na druhé straně zeměkoule se odrazil i na počasí v Česku. Český hydrometeorologický ústav informoval, že tlaková vlna po výbuchu podmořského vulkánu vzdáleného od Česka téměř 17 tisíc kilometrů, vyvolal v zemi krátkodobé nárůsty tlaku vzduchu. Tlaková vlna oběhla nejméně třikrát zeměkouli.