Temnou budoucnost předpovídá budoucím generacím nová studie, ve které vědci předkládají predikci vývoje klimatu. Vyplývá z ní, že pokud budou globální emise oxidu uhličitého (CO₂) dál stoupat, může se ještě v tomto století koncentrace tohoto skleníkového plynu v ovzduší proti předprůmyslové éře zdvojnásobit.

Zatím emise stoupají. A oxid uhličitý v ovzduší rychle přibývá.

EXTREME CO2 INCREASE RATE CONTINUES
Atmospheric CO2 increase November 2.99 ppm, October 3.08 ppm
Atmospheric CO2 increase rate is already unprecedented 4–5 times faster than last 56 million years (IPCC AR6)https://t.co/pAS7GaComa#CO2 #climatechange #globalwarming pic.twitter.com/2t8GMY0s9w

— Peter D Carter (@PCarterClimate) December 7, 2023

Zdvojnásobení CO₂ by podle autorů studie mělo oteplit planetu v dlouhém období stovek tisíc let o 5 až 8 stupňů Celsia.

To, co žádný druh homo nezažil

V takovém případě by lidstvo žilo v podmínkách, které naposledy panovaly před 30 až 40 miliony let, tedy dávno předtím, než přišel na svět první tvor rodu homo.

V té doby ještě Antarktidu nepokrýval led a světová flóra i fauna vypadala úplně jinak. Po Zemi se například pohyboval obrovitý hmyz.

Ve studii publikované v časopise Science dospěli výzkumníci k závěru, že už nyní dosahuje koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře hodnot, které na planetě nebyly za celou dobu existence lidstva.

Vyrovnávají se koncentracím, kterých plyn dosahoval naposledy před 14 miliony let. Dřívější analýzy přitom toto časové období odhadovaly na 3 až 5 milionů let.

Nyní v ovzduší visí nálož 420 ppm CO₂. To znamená, že v jednom milionu molekul plynů, které tvoří vzduch, je 420 molekul oxidu uhličitého

Před 2,5 miliony let byla hodnota oxidu uhličitého v atmosféře na úrovni 270 až 280 ppm, což předznamenalo sérii dob ledových. Tato úroveň se na planetě udržela i v době příchodu moderního člověka před 200 000 lety a přetrvala až do doby, kdy náš druh začal ve velkém spalovat fosilní paliva, tedy do konce 17. století.

Historie vyčtená z ledu i listů

Vědci ve studii rekonstruovali historický záznam oxidu uhličitého s větší přesností než kdykoli předtím.

Tým osmi desítek výzkumníků ze 16 států neshromažďoval nová data, ale osm let důkladně syntetizoval, přehodnocoval a ověřoval publikované práce na základě aktualizovaných vědeckých poznatků a kategorizoval je podle úrovně důvěryhodnosti. Poté spojil ty s nejvyšším hodnocením do časové osy.

Výchozí data pocházejí z vrtů do ledovců a ledovcových příkrovů, při kterých se získávají ledová jádra, jejichž vzduchové bubliny odhalují složení atmosféry v minulosti. Tato data však sahají pouze stovky tisíc let zpět.

Aby se paleoklimatologové mohli podívat hlouběji do minulosti, využili analýzy chemického složení dávných listů, minerálů a planktonu. Z nich nepřímo odvodili obsah uhlíku v atmosféře v určité epoše dějin.

Nepostradatelný i nebezpečný

Oxid uhličitý je pro život na Zemi nepostradatelný. Je nejvýznamnější ze skleníkových plynů, které brání úniku určité části tepla vytvořeného slunečními paprsky do vesmíru. Díky tomu je na Zemi teplo umožňující organismům přežít.

V přírodě funguje přirozený koloběh, při němž se CO₂ dostává do atmosféry a zase z ní mizí. Rostliny oxid uhličitý vesměs spotřebovávají k výrobě energie, kterou potřebují k růstu. Zvířata naopak při spalování energie CO₂ vytvářejí a vydechují jej.

S industrializací však lidé do ovzduší začali vypouštět velké množství CO₂ navíc. A to vede k rychlému oteplování naší planety. Právě na to upozorňuje vynikající animace vesmírné agentury NASA vytvořená Vědeckým vizualizačním studiem NASA (NASA Scientific Vizualization Studio). Zaznamenává emise oxidu uhličitého, které „vaří“ planetu.

Emise ze spalování fosilních paliv jsou zobrazeny žlutohnědou barvou a emise ze spalování biomasy – živé nebo mrtvé vegetace vypálené při vyklízení půdy pro zemědělství nebo zapálené například bleskem – vidíte červeně.

Oxid uhličitý vytvořený suchozemskými ekosystémy při dýchání rostlin je znázorněn zeleně a emise unikající z oceánů modře.

Drtivé důsledky

Studie připomíná, že od konce 17. století lidé vypustili do ovzduší odhadem 1,5 bilionu tun CO₂. Významně tím přispěli k oteplení planety o 1,2 stupně Celsia. Modelování dopadů této nálože na zemský systém ukázalo, že její důsledky budou přetrvávat nejméně 50 000 let.

Budou se projevovat kaskádou povětrnostních vlivů, včetně extrémních veder, sucha, prudkých srážek, záplav a tropických bouří.

„Tato studie by nám měla připomenout, že to, co děláme, je v historii Země velmi, velmi neobvyklé,“ cituje magazín Science Alert hlavního autora studie Baerbela Hoenische z Lamontovy-Dohertyho observatoře ve státě New York.