Za šíření moru mohly obchodní cesty, ukázala studie

MAGAZÍN - Příroda autor: red

Jen v 15. století měl mor v Evropě na svědomí 50 milionů obětí. Během tří velkých pandemií pak po světě zemřelo více než 200 milionů lidí. Nová studie potvrzuje, že v jeho šíření hrály zásadní roli obchodní cesty. Dostupnost cestování má podíl na šíření moru i v dnešní době, nemoc totiž stále ještě neřekla své poslední slovo.

Mor po světě šířili obchodníci. Na malbě Hernando Cortéz s Indiány v Mexiku. Ilustrace

Mor po světě šířili obchodníci. Na malbě Hernando Cortéz s Indiány v Mexiku. Ilustrace,zdroj: The Library of Congress

V letech 2010 až 2015 se podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) nakazilo 3248 lidí a 584 z nich zemřelo. Nejaktivnější ohniska choroby jsou na Madagaskaru, v Kongu a v Peru. Potenciální ohniska jsou však i jinde.

Jde nepochybně o podceňování nemoci, u níž smrt může nastat velmi rychle. Plicní forma choroby zabíjí bez léčby do tří dnů a v případě dýmějového moru umírá 50 až 70 procent nakažených do jednoho týdne.

Před dvěma měsíci potvrdili vědci z Hongkongské univerzity ve spolupráci s veterinární školou Virginia-Tech ve Spojených státech zásadní roli obchodních cest při šíření moru v Evropě v letech 1347 až 1760. Jejich poznatky přinesl časopis Scientific Reports.

Vědci při porovnávání 6656 epidemických oblastí v Evropě a severní Africe s hlavními cestami obchodní výměny v předindustriální éře zjistili, že čím blíže obchodních cest lidé žili, tím byly epidemie častější. A naopak: čím byli od nich vzdálenější, tím byly epidemie vzácnější.

Neviditelný nepřítel

Abychom pochopili, jakou hrůzu mor šířil, stačí si představit, že by polovina města Marseille (dnes asi 900 tisíc obyvatel) během necelých šesti měsíců zmizela z mapy. To se přihodilo v létě roku 1720. Marseille a oblast Provence sužoval mor dva roky a četná svědectví z té doby jsou strašlivá.

Úmrtnost byla obrovská. Od rána do večera mohla vymřít celá rodina. Celé ulice byly plné mrtvol a ti, kdo byli nuceni je odklízet, rovněž umírali. Choroba udeřila rychle, zabíjela náhodně a lidé se nemohli hrozbě vyhnout, protože město bylo uzavřeno.

Nejhorší bylo, že lidé čelili neviditelnému nepříteli. Odkud přicházel? Proč se náhle objevil, smetl všechno, co mu stálo v cestě, a pak na měsíce, roky či celá desetiletí zmizel?

Tajemství bylo částečně odhaleno koncem 19. století, když francouzsko-švýcarský lékař a bakteriolog Alexandre Yersin v Hongkongu izoloval bakterii, která je původcem dýmějového moru a která byla pojmenována Yersinia pestis. A identifikoval způsob přenosu bakterie z krys na člověka: blechy žijící na krysách.

Blechy ano, ale lidské

Poté trvalo až do 30. let minulého století, než byl označen další viník: lidské blechy (pulex irritans). "Podle této hypotézy už hrály krysy a jejich blechy jen naprosto vedlejší roli počátečního původce. Stály pořád u původu choroby a byly zodpovědné za první případy moru, ale jejich úloha v epidemickém šíření byla vyloučena," připomíná expert na středověkou archeologii Frédérique Audoin-Rouzeau.

Tuto hypotézu potvrdila studie vědců z Osloské univerzity v Norsku a z italské Ferrarské univerzity. Autoři studie porovnávali populaci před morovými epidemiemi a po nich z let 1348 až 1813 v devíti městech ve Francii, Itálii, Španělsku, Británii, Polsku, Rusku, Švédsku a na Maltě.

Potvrdili, že sledovanou úmrtnost v sedmi případech z devíti skutečně vysvětluje přenos choroby lidskými blechami a vešmi. Alespoň v té době. Tento způsob přenosu vysvětluje šíření a přetrvávání moru v Evropě v době druhé vlny pandemie, ale v současných epidemiích je naopak dávána přednost úloze krysích blech.

Tagy: černý mor nemoci a nákazy zdraví a životní styl věda a poznání

Zdroje: ČTK,Le Figaro