Před 4 000 lety zemřela na území dnešního Skotska mladá žena. Pohřbili ji ve skrčené poloze v hrobě obloženém kameny. Zůstala v něm tisíciletí, dokud v roce 1997 na její ostatky nenarazili dělníci v kamenolomu.

Život ženy, které se podle lomu, kde ležela, přezdívá žena z Horní Largie (Upper Largie), pro nás zůstane zahalen tajemstvím. Zato víme, jak vypadala její tvář. Rekonstruoval ji z úlomků lebky Oscar Nilsson, forenzní expert ze Švédska.

Postup rekonstrukce obličeje. | zdroj: Kredit-Oscar Nilsson

Zkoumavý pohled z doby bronzové

„Při rekonstrukci se díváme do jejich světa, což znamená, že oni nás nevidí. Napadlo mě, že by mohlo být zajímavé to obrátit a myslet si, že nás vidí. A jak vidíte, žena se na nás dívá poněkud kriticky, což se jí ani nedivím,“ cituje magazín Live Science Nilssona.

Po nálezu kostry ukázala analýza kostí a zubů, že žena z Horní Largie patrně zemřela ve svých 20 letech a prodělala období nemoci nebo podvýživy. Radiokarbonové datování ukázalo, že žila před 4200 až 3500 lety, tedy v mladší době bronzové.

Pro rekonstrukci nejdřív naskenovali její lebku pomocí počítačové tomografie (CT). Poté jí dali tvar na 3D tiskárně.

„Chyběla jí dolní čelist a levá strana lebky byla ve značně fragmentovaném stavu. Takže první věc, kterou jsem musel udělat, bylo obnovit levou stranu lebky. A pak vytvořit dolní čelist, což byla do určité míry spekulativní záležitost,“ přiznává Nilsson.

Expert vzal v úvahu věk ženy, hmotnost a etnický původ, protože tyto faktory pomáhají určit tloušťku tkáně. „Takže v tomto případě vycházelo: žena, věk 20 až 30 let, známky podvýživy v určitém období života a původ z regionu, kde byla nalezena její kostra,“ říká Nillson.

Nilsson na lebce identifikoval jednotlivé antropologické body (landmarky). Pro tato pevně daná místa na obličeji existují v databázi tloušťky měkkých tkání různých typů lidí, anebo se dá tento parametr v určitém bodě pro konkrétního jedince spočítat.

Potom na základě jejich tkáňových rozměrů zahájil plastickou rekonstrukci. Kolíky umístěné na replice lebky mu pomohly změřit hloubku tkáně, kterou při tvarování obličejových svalů pokryl plastelínou.

Už z obrysů lebky bylo patrné, že žena z Upper Largie měla široce posazené oči a že její nos byl široký a otočený nahoru. Čelo měla zaoblené a ústa široká.

Pohled na izotopy z jejích ostatků naznačil, že vyrůstala ve Skotsku. Vědci ale nebyli schopni získat její DNA, takže její etnický původ včetně barvy pleti, očí a vlasů není znám. Nilsson proto musel improvizovat.

„Všechny barvy jsou ‚kvalifikovaným odhadem‘, založeným na jiných nálezech z té doby a regionů, kde byla DNA v lepším stavu než v tomto případě,“ vysvětluje.

Z kultury, která vznikla v Čechách a na Moravě

Sharon Webbová, ředitelka a kurátorka Kilmartinova muzea u města Glasgow, kde teď je rekonstrukce ženy z Upper Largie vystavena, označila výsledné dílo za „úžasné“. „Chtěli jsme, aby její výraz kladl návštěvníkovi otázky, aby se návštěvník zajímal se o to, jaký byl její život,“ cituje ředitelku magazín Live Science.

V hrobě ženy z Horní Largie našli archeologové střepy keramiky, které naznačují, že patřila ke kultuře zvoncovitých pohárů. Tato kultura vznikla ve střední Evropě u lidí, jejichž předkové pocházeli z euroasijské stepi. V Čechách a na jižní Moravě zanechala stopy v podobě zdobených keramických pohárů a nakonec se dostala až na britské ostrovy.

Ostatky byly znovu citlivě pohřbeny ve stejné poloze a orientaci, v jaké byla žena pochována před 4 000 lety.