V posledních letech do běžného provozu nastupují protézy, které může jejich majitel ovládat přímo pomocí svalů nebo dokonce myšlenkami. Umělým končetinám ale pořád schází jedna klíčová vlastnost: cit.

Když se řekne radioaktivita, člověku obvykle naskočí obrázky nějaké nepěkné havárie nebo obecně něčeho, čemu by se rád vyhnul. Leckdo totiž zapomíná, že radioaktivita je tu s námi neustále, jen v mírách, které z nás nedělají radioaktivní zombies ani (bohužel) superhrdiny.

S různými optickými iluzemi se na internetu dávno roztrhl pytel a je těžké najít takovou, která člověka opravdu překvapí. Téhle spirále se to ale v našem případě povedlo.

Kdo někdy nepřemýšlel o výhodách osobního teleportu? Žádné mačkání se v MHD, žádné trčení v ranní zácpě, žádné únavné lety přes oceán... představa je to krásná! Ale prozatím omezená na Star Trek a další sci-fi.

Filmy, které se pokoušejí ukotvit své drama v realitě, to nemívají jednoduché. A u sci-fi to platí obzvlášť, protože fyzikální zákony jen tak neodpouští. Jak se ale s balancem mezi realitou a popasoval listopadový hit Interstellar?

Žít si jako netopýr, to musí být legrace, ne? Na maškarní můžete chodit v převleku za myš, přes den si lebedíte hlavou dolů a v noci vyrážíte na lov, vybaveni přírodním sonarem. Jenže pro takového netopýra je ve skutečnosti noční lov bojem o signál.