S úsvitem kinematografie můžeme datovat i první krůčky pravěkých stvoření po stříbrném plátně. Po celé století napomáhal film a později i televize tomu, aby se dinosauři mohli znovu procházet po Zemi. Dnes jsme plně zásobováni aspekty jejich vzhledu či chování, ale problémem zůstává, že většina těchto výkladů je mylná.

Jistě si pamatujete na scénu z Jurského parku, kde jeho majitel vysvětluje, jak s pomocí dinosauří DNA a pštrosích vajec znovu přivedl na svět tyto druhohorní obry. Představa je to pěkná, ale ve skutečnosti by to tak jednoduše nešlo.

V Číně byl nalezen doposud neznámý a naprosto bizarní dinosaurus. Většina paleontologů je z něj tak zaskočena, že v pravost nálezu spíše doufají, než aby se odvažovali bouchnout šampaňské.

Jeden z nejznámějších pravěkých tvorů „ztratil“ své jméno již před desetiletími. Nový výzkum ukázal, že i 100 let staré hypotézy mohou na základě nových nálezů, vědeckých metod a přístupů selhat.

S dinosaury musela být velká legrace. Je skoro nepředstavitelné, že těmhle rozmanitým a také rozložitým bestiím kdysi patřila Země a nebýt jednoho meteoritu, možná by tu vládli dodnes a my lidé se neodvážili opouštět jeskyně. Obzvlášť pokud zrovna nějaký dinosaurus posvačil trávu, obrostlou prehistorickým halucinogenem.

Terry Gilliam z Monty Python měl na tohle téma jednu vtipnou animaci, ale tváří v tvář pravěké bestii, kterou se podařilo zrekonstruovat korejským paleontologům, by člověka smích rychle přešel...