Nový druh tyranosaurida odkrývá netušené stránky křídových 'králů souše'

- Příroda autor: Jan Toman

Tyrannosaurus rex patří mezi nejikoničtější dinosaury. Jeho zástupci tvořili charakteristickou složku fauny pozdní křídy, společenstev, která zanikla spolu s koncem druhohor při katastrofických událostech před 65 miliony let. 

Daspletosaurus horneri

Daspletosaurus horneri,zdroj: Slavomír Kubeš / MAFRA / Profimedia

Různí zástupci tyranosauridů, blízkých příbuzných tyranosaura a jeho bezprostředních předchůdců, ale tou dobou obývali povrch Země už takřka 15 milionů let. Toto příbuzenstvo tyranosaura se našemu poznání odhaluje už pěkných pár let. Nedávno se ale americkým paleontologům povedl opravdu husarský kousek. V americké Montaně nalezli tak zachovalé kosti nového druhu tyranosaurida, že mohli mikroskopické detaily jejich povrchu porovnat s dnešními ptáky a krokodýly a odvodit možné rysy jeho chování.

Různí tyranosauridi se od sebe výrazně lišili – zejména ve velikosti, ale také tvaru lebky. Paleontologové zdokumentovali středně velké druhy s protáhlou lebkou, obrovské zástupce s kratším čumákem, a dokonce i trpasličí druhy, které obývaly oblasti v blízkosti polárního kruhu. Celá evoluční linie se přitom rozšířila po asijském a americkém kontinentu, jejichž postavení se sice lišilo od dnešního, ale již se mu začínalo blížit.

Nově objevený americký druh dostal na památku významného paleontologa Jacka Hornera jméno Daspletosaurus horneri. Jde o zástupce větších tyranosauridů. Mohl dosahovat zhruba devíti metrů a na výšku patrně měřil zhruba čtvrtinu této délky. Jeho sesterský druh pravděpodobně představoval Daspletosaurus torosus.

Vyloučit ale nelze ani možnost, že se Daspletosaurus horneri vyvinul přímo z něj. V každém případě se "Hornerův tyranosaurus" odlišuje od zástupců Daspletosaurus torosus, stejně jako od dalších tyranosauridů, detaily ve stavbě své lebky a zejména čelistí.

Z biologického hlediska je však nejzajímavější stupeň zachování kosterních pozůstatků. Ten jen na velmi vysoké úrovni, a dokonce umožňuje odečíst, jakou stavbu měly tkáně kosti překrývající. Porovnání získaných poznatků se stavem u krokodýlů a ptáků tak výzkumníkům pomohl poodhalit jak možné zvyky dinosaurů, tak evoluční cestu jejich jediné přežívající linie, ptáků, kteří si z tkání v přední části lebky vyvinuli unikátně stavěný zobák.

Charakteristicky hrubá textura kostí v přední části lebky despletosaura se nápadně podobá stavu u krokodýlů, jejichž čumák pokrývají ploché šupiny hustě inervované nervovými zakončeními. V jiných ohledech se ale detaily daspletosauřího čumáku blíží spíše ptákům, kteří sice mají zobák a přední část jejich lebky je tak tvořena výrazně jinak, s tyranosauridy ale sdílí přítomnost jakéhosi kanálku s drobnými otvory, kterým mohly být vedeny nervy a cévy.

Tento charakteristický znak moderních ptáků, kteří bez výjimky oplývají zobákem, se tak patrně vyvinul už dávno, přinejmenším u společného předka tyranosauridů a evoluční linie vedoucí k ptákům. Další části despletosauří lebky patrně pokrývalo tlusté šupinové brnění, zatímco rohy byly potažené tenkou pochvou hladké kůže.

Čumák krokodýlů je díky své husté inervaci citlivější než lidské konečky prstů. Podle nesporných znaků na despletosauřích pozůstatcích nemáme žádný důvod pochybovat o podobné citlivosti tyranosauridího čumáku. Ten mohl sloužit k jemné manipulaci potravou, manipulaci s vajíčky, nebo péči o mladé. Často se navíc soudí, že čumák krokodýlů představuje velmi specializovaný orgán určený hlavně k navigaci ve vodě.

Vzhledem k tomu, že tyranosauridi vodu neobývali, mohl jejich čumák plnit jinou specializovanou funkci. Nelze vyloučit, že vysoká citlivost nervových zakončení umožňovala despletosaurům přesně odhadnout teplotu hnízda. Možná ale hrál citlivý čumák určitou roli také při rozmnožování, respektive námluvách, které mohly být, soudě podle stavu u dnešních ptáků, velmi komplexní.

Bez zajímavosti nejsou ani změny, kterými Daspletosaurus horneri procházel během individuálního vývoje. Podle zlomků dalších zkamenělin stejného druhu se zdá, že v průběhu vývoje každého jedince docházelo ke zmenšování počtu zubů.

Dalším rysem dospívání bylo "uhlazování" despletosauřího vzhledu – mláďata a nedospělí jedinci se mohli na čumáku chlubit menším počtem velmi hrubých šupin, zatímco textura přední části hlavy u dospělých jedinců byla daleko hladší. Všechny aspekty individuálního vývoje tyranosauridů, stejně jako jejich další rysy, ale stále čekají na zmapování.

Zdroj: Carr TD, Varricchio DJ, Sedlmayr JC, Roberts EM & Moore JR (2017): A new tyrannosaur with evidence for anagenesis and crocodile-like facial sensory system. Scientific Reports, 7.


Tagy: dinosauři věda a poznání

Zdroje: Vlastní