Nouzové přistání ruského nosiče Sojuz může spustit krizi, kterou pilotovaná kosmonautika ještě nezažila. Nehoda jediné lodi schopné převážet lidskou posádku, by mohla v nejčernějších scénářích vést až k opuštění a zakonzervování Mezinárodní vesmírné stanice. Pokud tedy nepřijde na pomoc Space X miliardáře Elona Muska.

Ačkoliv se kosmonautika v posledních dvou letech znovu nadechla k pilotovaným misím mimo Zemi, jeden futuristický příslib je jí stále cizí – umělá gravitace. Ani rozměrný design Muskovy lodi BFS ani návrhy stanice NASA obíhající Měsíc s něčím tak přízemním, jako by byla simulovaná přitažlivost, prozatím nepočítají. Umělá gravitace v sobě totiž vzdor jednoduchému principu přináší celou řadu problémů. Nový koncept z dílny NASA se přesto zaměřil na to, jak přitažlivost astronautům dopřát pomocí něčeho, co nápadně připomíná horskou dráhu.

Letos v červnu uběhlo 100 let od fatálního střetnutí Země s tunguzským tělesem, které přeoralo značnou část sibiřských lesů. Doposud v historii to byly asteroidy a komety, co navštěvovaly Zemi - již relativně brzy to však možná budou naopak lidé, kdo se vydá ke vzdáleným kosmickým objektům. V rámci mírných krůčků činěných vstříc éře těžby na asteroidech nyní vznikl první studijní program, který má učit budoucí těžaře, jak dostat z bludných balvanů cenné kovy.

Vize dlouhodobých pobytů člověka v kosmickém prostoru přináší z mnoha důvodů řadu úskalí – od obav z radiace přes vliv stavu beztíže na funkci našich těl až po debaty, jak bude vypadat kosmické zemědělství. Tak trochu opomíjené je však téma kosmické chirurgie. Přitom se budeme muset připravit i na to, že čas od času bude třeba přistoupit i k operacím v kosmickém prostoru. Trochu překvapivě mohou podobné zákroky nakonec přinést užitek i lidem, kteří Zemi nikdy neopustí.

Ačkoliv jde zatím o polooficiální oznámení, nový japonský záměr v zásadě počítá s vybudováním sedm metrů vysoké dvoutunové rakety, která by měla v březnu příštího roku "skákat" do výšky 100 metrů a poté se vertikálně vrátit zpátky na zem. Jde tedy o podobný demonstrátor sloužící pro další potenciální vývoj, jakým byl v roce 2012 nosič Grasshopper společnosti SpaceX. Jeho experimentální "hopsání" nahoru a dolu bylo základem pro vývoj opětovně přistávajících prvních stupňů nosiče SpaceX, a bude zřejmě základem i pro vývoj BFR. Směřuje Japonsko k podobnému cíli?

Čím dále do kosmických dálav vidíme, tím hůře se srovnáváme s jednou věcí, která teleskopům stále uniká – pozorování (ne)aktivity mimozemských civilizací. Ačkoliv jsou samozřejmě naše pozorovací schopnosti nedokonalé, starší teze předpokládaly, že by přesto čas od času v čočkách měly uvíznout aktivity inteligentních bytostí, které si ke svým potřebám přestavují celý hvězdný systém. Nyní se objevila nová teze, podle níž bychom se možná měli zaměřit na podezřele se pohybující hvězdy - a nacházet tak snad supercivilizace, které se k hvězdám chovají stejně jako my ke zdrojům energií na Zemi.