Nové výzkumy důležitých evolučních událostí ukazují, že celá řada z nich nemusela být doprovázená vznikem radikálně nových genových variant. Největší novinky mohly paradoxně vzniknout pouhým "předrátováním" genů a genových drah již přítomných. Nejnověji se tento fenomén podařilo popsat týmu výzkumníků na příkladu medúz, jejichž vznik předznamenal evoluci "vyšších", dvoustranně souměrných, organismů. 

Vznik života představuje jednu z nejpalčivějších otázek moderní vědy a teorií najdeme stovky. V posledních týdnech se nicméně dostalo výrazné podpory jedné konkrétní – možnosti, že život vznikl na rozhraní žhavé zemské kůry a chladného oceánu. Podle nejnovějších geochemických analýz totiž u oceánských zlomů samovolně vznikají aminokyseliny, základní stavební jednotky bílkovin a potažmo těl organismů.

To, že dinosauři nevymřeli, dnes ví každé malé dítě. Pravda, už se nesetkáme s takovými obry, jako byli Tyrannosaurus rex nebo Diplodocus. S dominancí obřích plazů ve všech suchozemských ekosystémech už to také není tak růžové, jako bývávalo. Jedna linie dinosaurů však vymírání na konci druhohor přežila a my se s jejími potomky setkáváme dodnes. Jde samozřejmě o ptáky. Konkrétní evoluční cesta, na které se z dvounohých teropodních dinosaurů stali drobní, obratní a aktivně létající ptáci, ale pořád skrývá řadu tajemství. Jedním z nich je, jak a kdy se vyvinul zobák a další typické rysy ptačí lebky.

Řada lidí se dnes domnívá, že lidská evoluce ustrnula na místě. Nejnovější genomická studie, která se probrala obrovským množstvím 170 tisíc lidí, však tvrdí opak. Geny související s rizikem Alzheimerovy nemoci nebo silným kouřením jsou podle ní u lidí dožívajících se vyššího věku méně časté. Zní to logicky, jedná se však o statistický argument naznačující, že principy evoluce jsou stále funkční.  

Ačkoliv na vznik života na Zemi došlo již před necelými čtyřmi miliardami let, po valnou většinu historie naší planety měl život pouze formu jednobuněčných mikrobů. Zlomem, vedoucím postupně až k věku suchozemských tvorů, dinosaurů i lidí, byla před přibližně 540 miliony let tzv. Kambrická exploze, kdy rapidně přibylo mnohobuněčných živočichů, které již můžeme označit za "zvířata". Nad důvody Kambrické exploze vědci spekulují dlouho, podle nové australské studie však její kořeny můžeme najít v tání ledovců. 

Dosavadní scénář evoluce lidského rodu počítal s tím, že se lidé moderního typu vyvinuli kdesi ve východní Africe zhruba před 200 tisíci lety. Po dalších 140 milénií osídlovali Černý kontinent, sváděli boje, konkurovali si a křížili se s příbuznými příslušníky rodu Homo, až nakonec vyrazili kolonizovat zbytek světa. Tolik se alespoň podařilo vyčíst antropologům ze zkamenělin, archeologických nálezů a genetických srovnání různých lidských etnik.