Oxid uhelnatý máme tendenci vnímat jako leccos, jenom ne jako plyn značící přítomnost života. V našich domovech vybavených plynovým topením jsou například typicky přítomné detektoru oxidu uhelnatého, které v případě nahromadění spalin začnou vydávat varovný pískot. Nyní však výzkumníci z UC Riverside tvrdí, že i opak může být pravdou. Detekce přítomnosti oxidu uhelnatého může zřejmě znamenat i šanci na to, na povrchu daného světa jsou ve velkém přítomné primitivní formy života.    

Šance, že se ve vesmíru náhodně potkají a vzájemně zkontaktují dvě civilizace, byť jsou obě schopny pozorovat a zkoumat okolní vesmír, je poměrně malá. Dva vědci z Massachusettského technologického institutu (MIT) však nedávno v magazínu The Astrophysical Journal aspoň teoreticky analyzovali způsob, jakým může jedna civilizace zviditelnit svoji přítomnost ve vesmíru a celkem pravděpodobně tak na sebe upozornit případné okolní pozorovatele, tedy ostatní civilizace v blízkém okolí. 

Jsme se vesmíru sami? Jak bude vypadat případné soužití s jinými druhy? A záleží na tom? Po této otázce pátrá věda od zrodu moderní astronomie a kosmonautiky. Lidstvo jako takové pak nějakou variací téhož řeší, co dělá člověka člověkem. Zatím všechny odpovědi, kterých jsme se dočkali, byly čistě na bázi úvah – a u většiny z nich takříkajíc krev tuhne v žilách. Nová ruská hypotéza přichází s další možností, jejíž výsledek je možná ještě o fous depresivnější, než je u jiných řešení Fermiho paradoxu zvykem.

Před několika lety proletěla médii senzační zpráva – obyvatelé hornického městečka skrytého kdesi v Chilské poušti nalezli pozůstatky humanoidního tvora, jakého ještě nikdo nikdy neviděl. Hned se proto vyrojila spousta spekulací, včetně možnosti, že jde o mimozemšťana. Celou záhadu rozseklo až přečtení genomu trpasličího tvora. 

Je tomu necelých šest let, co observatoř Arecibo detekovala deset opakujících se rychlých radiových záblesků přicházejících z hloubi kosmu. Signál pojmenovaný FRB 121102 zjitřil emoce díky tomu, že k nám přicházely další podobné záblesky ze stejného zdroje. Série nových studií však hasí naděje, že by FRB 121102 mohl být mimozemskou zdravicí lidstvu. Přesto však může jít o posla unikátního kosmického jevu.

Moderní astronomická měření potvrzují, že kolem velké části hvězd v naší galaxii obíhá větší či menší množství planet. Některé z těchto planet dosahují takové velikosti a vzdálenosti od mateřské hvězdy, že by bez problémů mohly hostit život. Ani vznik živých organismů se nezdá být nepřekonatelným problémem. Přinejmenším na Zemi k němu patrně došlo krátce po skončení bouřlivých událostí spojených se vznikem planety.